Za mlada v rozhlase hrávali písničku: Jede Kudrna okolo Brna, veze kolomaz do Kojetína.
Za mlada v rozhlase hrávali písničku: Jede Kudrna okolo Brna, veze kolomaz do Kojetína.
Počkej, Kudrno, namaž si kolo, ať Ti nevrzá přes celý Brno. Mě kolečka nevrzaly, ale vzpomněl jsem si na svou kmotřenku Kristýnu a zavolal ji. Včera. Pravil jsem. „Kristl, jsem v Brně a mířím na Moravské Budějovice. Ona pravila: „Já Jeníčku nejsem v Brně, tam budu až zítra.“ Udělal jsem smutný ksicht, protože jsem se těšil, že poklábosíme, něco dobrého sníme, a ono nic. Ale Kristýna vzhledem k tomu, že je nejen má kmotřenka, ale také chytré děvče, neb mi dělala devět let koterapeutku na pav. 31 mi navrhla, ať klidně pokračuji dál, že druhý den po práci vezme rychlé auto a dohoní mě někde A dáme řeč.
A tak dnes, když jsem na útulném místečku kousek před Ivančicemi, jedl kaši a pil kafe, zazvonil telefon. Kristýna sdotazem kde jsem? Dal jsem ji díky navigaci přesné souřadnice, sbalil nádobí a očekával dalši. Kristýna přijela co by dup. Naložila mě, tenkousek do Ivančic popovezla.
Zastavili jsme v jednom pensionu, dali si večeři, protože se začalo stmívat, usoudil sem, že lepší pro mne bude zůstat na místě, pokud mají pokoj. Měli, takže jsem najedeny, krásně vypovídaný. Neb jsme s Kristýnou probrali časy minulé i přítomné.
Jo, tahle cesta je hezká tím, že jsem se potkal nejen cizími zajimavými lidmi, ale i lidmi, co znám dobře, dlouho a mám je rád.
Kristýna se dala tvrdě na sociální práci, děla prý s lidmi, co mají potíž s dluhy a exekutory. Terapii jen, když ji někoho pošlu. Ale hlásila mi hned, jak se vede těm, co jsem je k ní poslal, většinou dobré zprávy. A s těmi dlužníky se ji také vede. Věřím, ona je čirý talent na tuhle práci. Jedna ze sto tisíc.
Tak pomaloučku s menšími oklikami se hodlám propracovat do kraje kolem Třebíče, abych tam ve čtvrtek byl. Zavolám Martinovi, že by mě v pátek někde vyzvedl a tradá do civilizace.
Opustím prérii a začnu se připravovat na každodenní povinnosti. K dnešnimu dni počasí vyšlo parádně, takže v tomhle směru pohoda. Až budu doma a bude úplný konec cesty tím, že překročím práh, pak budu hodnotit. Jak se říkalo u plavby.
Cesta končí, když je loď uvázaná, vyložená a předaná druhé partě, co nás přišla vystřídat a my jdeme přes lanštek za svýma ženskýma a dětma. Jo jo. Až vybalím ruksak, pustím počítač, má laska mě obejme. Je to za námi a plánuje se další cesta.