Fundament

Pročítám si katolické postoje různých skupin u nás zavedených.

Pročítám si katolické postoje různých skupin u nás zavedených. Jak parta kolem pana Bátory, tak parta kolem pátera Halíká má své postoje, z nich plynoucí potíže a pak následnou diskusi, kde si vyměňují občas dost nelichotivé přezdívky. Všichni se ohánějí tradicí,vírou a dehonestují ty druhé. Což mě třeba u Halíka docela překvapilo. Například, když jsem si přečetl jeho mínění o Klausovi.

Vím, že president má své chyby, je hříšný člověk, jako každý z nás, ale Halíkuv argumentace a odsouzení se mi moc nelíbilo. Stejně tak jeho označování lidí kolem Občanského institutu a akce D.O.S.T za nácky. Inu je také jen člověk. Ale nakonec ona ta diskuse není na škodu. Sice Halík říká, že s nimi nebude diskutovat, ale to že se k nim vyjadřuje, už znamená, že s nimi nějakou polemiku vede.

Jo jo, i Církev svatá má svoje potíže. Hlavně s lidmi, kteří ji tvoří. Ona ta Církev svatá prostě shromažďuje hříšné lidi, i když sama jako celek je Svatá. je to společenství, kde mnozí, bohužel mají pocit, že mluví za samého Pána Boha. Ačkoliv mluví maximálně tak, za sebe. Já tak sleduji celý ten cvrkot a říkám si, že úplně nejlepší je v tomhle případě věřit a modlit se. Nic víc. Páteři se mají starat o spásu duše věřících a politiku nechat těm, co ji dělají. Tohle by z mého hlediska měla být „politika” Církve.Moc se mi nelíbí, takovéto světské angažování církevních prelátů

Věřící se mají starat o spásu své duše, potřeby svého těla a stav rodiny a obce. Starat se o rodinu,obec tak, aby ti potřební nemohoucí měli podporu a naši solidaritu. Tedy ti skutečně nemohoucí, nikoliv líní. Myslím, že tady v tomhle bodě nic nemůže překonat fundamentalismus a tradici.Osobně si myslím, že z hlediska věřícího je hříchem podporovat zahálku. Jestliže se nestarají o základ, to jest co obec činí obcí, (používám slovo obec, raději než společnost) pak se nestarají ani o svou spásu. Se domnívám. Pro ateisty je slovo spása vlastně sprostým pojmem, protože si pod ním neumí nic představit. Protože věřím v pokračování života v nějaké formě po smrti, pro mne spása duše je dost důležitá. Nejen pro mne.

Jestli je taková a nebo taková správná ideologie, není záležitostí Církve. „Království mé není z tohoto světa.” říká Spasitel. Jinak, jak tak přemýšlím o té diskusi, o těch pojmenováních jedněch druhými a naopak, mám pocit, že jsem fundamentalista. Fundament znamená základ. Což tedy znamená, že být fundamentalistou znamená stát na základu. Pevném základu. Tedy víře a pracovitosti. Moc mě dnes mrzí, že jsem se rozvedl, protože opravdu cítím, jak jsou ty rodinné vazby důležité a jak je těžké je třeba jednou znovu navázat.

Jako fundamentalista, stojící na nohou, jsem na pevném základu. To jest na modlitbě a práci. Přemýšlím, jak bych té obci byl co nejvíc prospěšný. Asi zřejmě tím, že budu dbát na pravidla. Nakonec, každé dobré náboženství začíná právě na těch pravidlech. V křesťanství je to Desatero. Kompletní morální základ evropské civilizace. Takže dodržovat pravidla a rozum, co se vůbec nevylučuje je docela dobrý konservativní způsob života.

Nerad měním něco jen proto, abych měnil. Snad jen operační systémy na svém experimentálním PC. Jinak ne. Jestliže něco funguje, je možné to pochopitelně vylepšit tak aby to fungovalo co nejlépe a jinak nemá smysl moc měnit, co funguje a jakýkoliv zásah je dobrý jen k tomu ay to fungovat přestalo.

Pokrok a vize v konservativním způsobu nemá místo. Tím neříkám, že se vyhýbám technickým změnám a vylepšením, ale pořád jen ve smyslu, že technika je pro člověka, nikoliv člověk pro techniku. Člověk může bez techniky existovat. To jen remormátoři za každou cenu se pokoušejí přesvědčit ty ostatní, že nemůže.

Není tak dávno, co byla válka v bývalé Jugoslávii a mnozí lidí, cele oblasti zůstaly bez el.proudu, tedy i bez většiny techniky. Ti lidé si poradili, přežili, našli způsob jak dál. Stejně tak si poradí i dnes, kdy se nám všichni ti pokrokáři snaží namluvit, že bez moderního uvažování společnost nikam nepostoupí.

Jenže kam by měla postupovat? Pokud k lepší společnosti, pak stačí dodržet Desatero. Na to nepotřebuji žádné moderní uvažování. Nakonec, jak se zdá, tedy alespoň mě, celé moderní uvažování spočívá ve výkladu vlastních představ, co je asi nelepší, bez ohledu na zkušenosti, které lidstvo nabralo během několika desítek tisíciletí.

Tímhle se zabývají ti intelektulové, co si vůbec nestačí ani všimnout, na čemže je založena obec, a jakých principech, rozbijí, nebo se pokoušejí rozložit ty vazby a tradice, protože potom se jim v nich lépe mocensky loví.

Pokrokáři, ti v zájmu pokroku zbourají všechno „staré a nemoderní” aby se nakonec zjistilo, že to nové, „moderní” ani zdaleka tak funkční a promyšlené. Ukazuje se, že v oblasti vztahů jsou jakékoliv experimenty pro obec děsivě rizikové, protože rozbíjejí a nic nenahrazují.

Experiment se sociálním státem, kdy se stát stará tam, kde se má starat rodina vede jen do dluhů a výrobě „neschopných” jedinců, kteří se umí perfektně postarat jen o to, aby se o ně měl kdo starat. A operuje se přitom lidskými právy a nějakým moderním poznáním. Časem se ukáže, že stejně nejbezpečnější sociální přístav pro člověka je rodina. Nikoliv kamarádi, přátelé, ale rodina. Nejlepší možné vzdělání je touha se naučit číst a psát a počítat, zbytek dovedností si člověk posbírá sám.

Jo do školy je dobrý chodit, naučit se díky škole učit. Tohle byl můj problém, ale nakonec jsem pro sebe objevil metodu, která je pro mne výhodná a efektivní. Moc jsem sev mládí neučil, spoléhal jsem na svou paměť. Tak z fakulty nemám žádné zápisky. Pamatoval jsem si a protože už jsem měl dost dobrý příjem, kupoval jsem si knihy a skripta, kde všechno bylo.

Takže ani tady nepoužívám žádnou z tě moderních metod výuky. Držím se těch starých osvědčených způsobů, že lepší vytrvalost, opakování, přemýšlet o tom, proč věci fungují jak fungují a potom hledat malé zlepšení. Protože většina lidských činností je jednoduše řečeno tak ozkoušeno, že ani zlepšit nejdou. Jen lze jinak kombinovat aby se dosáhlo efektivnějšího způsobu.

Lze zlepšit technické prostředky, ale metody soužití jsou stále stejné. Pokud se lišíme, pak je dobré si uvědomit odlišnost, nechtít měnit zvyky toho druhého, ale dohodnout se na pravidlech, která v tom soužití budeme oba zachovávat. Nikoliv ale tak, že se lidé, žijící většinovým způsobem budou nadmíru přizpůsobovat se té menšině. Jsem holt konservativec a fundamentalista.