Duše a vesmír

Dostal jsem včera nabídku v pokračování spolupráce na pořadu „Rodina, škola a já.” Prý minimálně ještě čtyři do konce roku. Nabídka potěšující, leč i zavazující.

Dostal jsem včera nabídku v pokračování spolupráce na pořadu „Rodina, škola a já.” Prý minimálně ještě čtyři do konce roku. Nabídka potěšující, leč i zavazující. Musím si připravit téma, zpracovat je a pozvat si k tomu lidi, kteří jsou dostatečně fundovaní se k věci vyjádřit. Několik jsem jich už oslovil. Mimo jedné soudkyně všichni souhlasili. A jak se zdá, je ještě velká naděje na další spolupráci s jinými lidmi.
Venku prší, přemýšlím o náplni oněch pořadů, v nichž mám figurovat. Začíná se mi už něco rodit v hlavě. Doufám, že to co vyprodukuji, bude lidem prospěšné. Lidem i mě. Zkusím se na ty věci podívat jinak. Jinak než se obvykle terapeuti a třeba soudci nebo sociální pracovníci dívají. Jestli mě tam něco láká, tak právě ta možnost odlišného úhlu pohledu na závislost, vztahy. Protože už dávno mě nebaví se dívat na všechny ty dokumenty, které ukazují závislé jako trosky a čím větší trosky, tím větší syrovost v dalším dokumentu, který natočí někdo další. Jako by se potřebovali ti dokumentaristé trumfovat. Jenže ono trumfování vlastně nevede k ničemu jinému, než k další senzaci a pokusu o zvýšení sledovanosti. Sledovanost je jistě důležitá, ale jsem přesvědčen, že to lze udělat jen tím pokud se některé věci jen naznačí, ukáží pod jiným světlem, vynoří se zcela jiné detaily. Detaily, které jeví skutečnost, již všichni znají a v ten moment si je uvědomí.
Jestli ještě je něco důležitého pro mne pak je to možnost ukázat věci tak jak jsou. Bez zbytečných mýtů, zbytečného pathosu, ale také bez zbytečného podceňování. Lidé, kteří přijdou za mnou s problémem závislosti svého blízkého se vždy diví, že se především zajímám o ně, ne o toho opilce, narkomana nebo hráče. Nedávno zas přišla dívka, která mi psala do Kanady. Prý aby neublížila svému partnerovi hráči, tak se ptá jak že se má chovat. Co má udělat aby ho zachránila? Dal jsem ji kontakt na sebe a doporučil a by mi zavolala až se vrátím. Zavolala a nakonec i přijela. I s partnerem. Toho jsem v klidu poslal ven. Jen sem se podíval a viděl, že by to nebylo vůbec pro ni, ale pro partnera. Dobře sem udělal.
Proplakala skoro celé sezení. Tím se ji ulevilo. Pláč bývá v těchto případech osvobozující. Vypláče se, napětí pomine a je schopná přemýšlet a formulovat. Všichni na ní chtějí aby ho zachránila, odpustila mu a nechala se zase zřejmě několik let okrádat. Partnerova sestra,matka na ni vyvíjejí neskutečný tlak, že když ho opustí, tak ho bude mít na svědomí. Jakoby někteří lidé ztratili zcela soudnost. Vůbec si nedokáží představit jaká je to zátěž pro onu dívku. Léta čeká na nějaký posun ve vztahu, chce děti, klid a najednou se jí odvažují lidé, kteří mají stejně blízko k jejímu partnerovi ji činit odpovědnou za jeho štěstí. Mluví o pomoci a vůbec si nevšimnou v jakém stavu je ona. Utahaná z nekonečné dřiny v podnikání, kdy veškerá její dřina je dobrá jen k tomu aby její partner prohrál peníze v ruletě a nebo v hracích automatech. Doporučil jsem ji to co běžně doporučuji.
Oddělit svoje peníze od jeho, zařídit se tak aby případné zákonné postihy za dluhy jež její partner udělal nepadly na ni. Postihy, jako je například exekuce na majetek, který by mohl exekutor považovat za společný. Nepodnikat se svým partnerem. Nesvěřovat mu peníze. O rozchodu jsme se nebavili. V tu chvíli jej ještě milovala a neuměla si představit svůj život bez něj. Naivně doufala, že pochopí, co jí dělá. Radovala se že týden nehraje. Ani jsem se nesmál. Bohužel, také se domnívala, že jeden pohovor vše vyřeší. Byl bych rád, kdybych byl tak úspěšný. Ale nejsem.
Tyhle věci hodlám ukázat. Nemám vůbec v úmyslu příliš nabádat k pomoci závislým. Rozhodně ne v tom duchu v jakém se obvykle požaduje. Nejlepší pomoc závislým je právě v nastavení naprosto neposunutelných mantinelů, které mu mohou umožnit vyjít na světlo. Oslovil jsem několik právníků aby mi pomohli ukázat možnosti ochrany rodiny před zvůlí závislých. Považuji tohle za velmi důležité. Pokud se informovaní lidé rozhodnout nepodniknout žádné kroky na svou ochranu a třeba ochranu svých dětí, pak je už jejich nekonání padne na jejich hlavu.
Myslím si jedno. Psychoterapie je nutná a dobrá, ale v takových případech psychoterapie bez patřičných skutků zůstává na půli cesty. Pokud se učiní patřičná a fundovaná opatření. V konečném výsledku se ukáže, že tvrdě nastavené mantinely jsou ochranou nejen pro samotné členy rodiny, ale i pro závislé. Ti poté nemohou páchat stále horší a horší věci. Nebo jsou alespoň více limitováni.Někteří právníci, které jsem oslovil, mezi nimi jsou i soudci mi přislíbili účast. Jsem rád, prospějí dobré věci. Ne všichni souhlasili. Vymlouvají se že tohle nedělají a támhleto nedělají. Jenže nejde o to dát nějak zvlášť odborný návod. Spíš ukázat na možnosti, protože jedno je jasné.
Jestliže o právních záležitostech mluvím já nemají moje slova takovou váhu, jako když je navrhuje soudce, který má v tomto směru mnohem větší prestiž a erudici než já. Jsem terapeut, nikoliv právník. A soudce popisující v televizi právní kroky je zřejmě prospěšnější v tomto případě tím, že sděluje skutečné možnosti, nikoliv jako bych asi sděloval já, pouhé své představy o právních možnostech. Řekl jsem jedné soudkyni, která mi odmítla s tím, že děti nedělá. „Mohla jste prospět lidem, kteří vám budou naslouchat už jen proto, že jste předsedkyní krajského senátu. A co mají udělat, od vás vezmou jako bernou minci.” Neřekla nic. Tak si to třeba ještě rozmyslí.
Jestli televize skutečně dá tomuhle pořadu místo, prospěje tím víc občanům, než všechny ty syrové dokumenty co jen šokují, ale nepřinášejí užitečné informace pro okolí závislých. Informace jak s tím žít, jak se chránit, jak chránit děti a nakonec jak opravdu zamezit, alespoň zčásti těm bezohledným sobcům ničit a devastovat své okolí. Protože oni potřebují terapii, informace, pomoc a podporu, pokud chtějí změnit způsob života, ale stejně tak všechno tohle potřebují i ti ostatní z jejich okolí, co s nimi žijí a mají mnohdy pocit, že jsou v pasti, ze které není úniku. Je! Jen jim někdo občas musí ukázat kudy z toho ven. A přesvědčit je, že to neublíží těm závislým, když jim svým odporem zamezí je ničit. Vydělají všichni. O tom jsem přesvědčen. A jestli se najdou ti, kdo podpoří tohle svou odborností, financemi, pak se na ně vztahuje ono slavné, lehce mnou parafrázované židovské přísloví.
Kdo přispěl k záchraně jedné lidské duše, přispěl k záchraně celého vesmíru