Drbny na scéně

Od úterka večera jsem majitelem Macbooku. Přinesla mi jej Jana. Chtěla mi udělat radost a překvapit mě, tak mi ho vyzvedla v obchodě. Zatím se s ním učím zacházet a hraji si.

Od úterka večera jsem majitelem Macbooku. Přinesla mi jej Jana. Chtěla mi udělat radost a překvapit mě, tak mi ho vyzvedla v obchodě. Zatím se s ním učím zacházet a hraji si. Protože mám připojení CDMA a chci k tomu požít router, musím počkat na Kryštofa, až přijde nainstaluje firmware a pak už ho budu využívat i na netu. Hračka je to skutečně krásná a jsem rád, že jsem v takové finanční situaci, kdy si mohu dovolit koupit si něco tak luxusního. Nekupuji si luxusní věci často, ale občas rád. Těší mě mít propracovaný systém, který se pojí s krásným provedením.

Život ovšem není jen o příjemnostech a tak mi dnes Markéta, které její činnost rozmlouvám, zkopírovala dva komentáře z blogu „dámy“ již jsem vykázal ze svého webu. Pobavily mě ty komentáře. Inu pro onu komentátorku i onu vykázanou jsem prostě pořád nějak důležitý, že chodí na můj web, čtou mě, zajímají s e o mě, přemýšlejí o mě. Konečně proč ne? Nedělají ani jedna nic nezákonného. Ony samy dvě mě celkem nezajímají. Neznám ani jednu osobně, názory, které jsem od nich kdysi četl, hlavně oné komentátorky, mě nezajímají, jejich život nezkoumám, domu bych si ani jednu nepozval. Markétu v tomhle případě nelituji. Je schopná se rozhodnout, že to číst nebude. Nelituji i přestože vím, že je v současnosti přecitlivělá a mnohé se ji dotkne víc než je nutné.

Chápu, že se ji dotýká, když ji někdo z důvodu, že je o 26 let mladší než já ,podezírá z vypočítavosti. Jenže problém je v tom, že Markéta je ke svému mládí ještě navíc movitá. Rozhodně není nucena čekat až ji koupím naušnice z chirurgické oceli. Tedy radost ji udělaly, ale z toho důvodu, jsem ji je vybral a z lásky k ní koupil. Chápu, že se ji dotýkají poznámky oněch dam, že pokud se mnou bude, bude se muset, až zestárnu, o mne starat, protože nebudu schopný. „Dámy“ jsou skutečně vlídné.

Ženy o něco málo mladší, než jsem já, zřejmě posuzují podle sebe. Možná mají pocit, žemladé ženy by se neměly zamilovávat do starších mužů. Zamilovávat jen tak. Třeba je už nikdo na rande nezve, naušnice jim nekoupí a na ulici se za nimi nikdo neohlédne. Taková Markéta je skutečně těžká konkurence pro většinu mladých žen, natož pro ženy, jež mají svůj zenit zájmu mužů všech kategorii pravděpodobně za sebou. V tomhle mají ženy jednoduše smůlu. Muži z biologického hlediska preferují ženy, které jsou ještě schopni rodit děti. I když ti muži už ty děti tolik nechtějí.

Jsou ženy, které se snaží tento handicap nahradit „intelektuálními zájmy“ a vyvolávají pozornost svým projevem. Musím přiznat, že taková Milada, která rozhodně není mladá, je o dost let starší než já, není vůbec hloupá, upoutala moji pozornost daleko více než ona vykázaná dáma či komentátorka jejich blogů. Svým projevem a taktem. A ne se vším, co řeknu souhlasí, ne všechno přijímá bez výhrad. Jenže Milada, stejně jako Markéta je dáma. V tom plném smyslu slova. Taková, jaká byla třeba má domácí Lubov, když jsem bydlel v Břevnově. Žena, která jako lékařka prožila mnoho let v cizině, prosadila se, měla onu moudrost již lidé nabývají věkem a zkušenostmi.

Nikdy jsem si stejně jako u Markéty, Milady, tak u Lubov nevšiml toho, že by pomlouvala, dávala najevo halasně svoje zájmy, peníze, zcestovalost. Když mě poprvé pozvala na návštěvu k sobě domů, do domu kde žila s manželem, viděl jsem jak opravdu žije honorace. Honorace v tom smyslu … noblesse-urozenost. Jednoduchost, krása, účelnost. Setkal jsem se ve svém už poměrně dlouhém životě s jen několika takovými ženami. Byly si v mnohém podobné. Všechny výše jmenované a ještě některé další bych pozval domu, bez ohledu na věk a považoval bych za čest,. pokud by mé pozvání přijaly. Nikoliv asi vždy v tom erotickém smyslu, ale lidském určitě.

Tu vykázanou a onu kometátorku ani náhodou. Ani kdyby byly o třicet let mladší. Drbny domu nezvu a pavlač nevlastním. Budou se tedy muset spokojit s tím, že mě a Markétu budou pomlouvat na netu. No ať si užijí. Markéta se bude muset rozhodnout, jestli se bude dál drásat jejich bláboly. Nebo je nechá svému osudu. Jsou lidé s nimiž diskutovat znamená jen poslouchat negativní hodnocení světa a katastrofické scénáře, založené na patologickém vnímání. Těm se nejedná o nabídku lepších variant, ale o zdůraznění špíny v tom či onom.

Jsem pro realistické vidění světa, které mnohým může připadat jako tvrdost, někdy arogance a někdy jen a jen realitu, která není vždy krásná. Po nazdobeném, krásném stole plném dobrého jídla následuje vyměšování, které většině lidem nepřijde jako něco zvlášť extra a uchylují se s ním do soukromí. Tohle je jednoduše onen realismus.

K terapii závislosti patří na jednu stranu určitá naděje spojená s očekáváním, že bude lépe, na druhou odmítání, odpor, nechuť závislých ke změně. Patří k tomu porozumění klientovi a zároveň i vědomí, že ten kdo sedí proti mě může mě kdykoliv okrást, podvést, že to k němu patří. Patří tohle chování a projev ke způsobu života v závislosti. Ne všichni alkoholici dokážou střízliví okrást terapeuta, manželku, ale těch je podstatně méně, než těch co tuhle vlastnost mají a dokáží okrást kohokoliv i toho, kdo je jim prospěšný.

Tedy vidím ony dvě ženy, které se vzájemně utvrzují ve své „skvělosti” podle jejich řeči o druhých lidech, realisticky. Nic od nich nečekám a necítím potřebu je kontaktovat, tu jednu už velmi dlouho ne. Nemám potřebu ani je hodnotit jinak, než jako drbny. Nemám potřebu se tvářit, že jim vidím do žaludku, protože to bych se musel zabývat jejich životem, a ten mě opravdu nezajímá. Nevím jak se jmenují, nevím kde bydlí, nevím kolik mají dětí, vlastně nevím o nich nic jiného, než co říkají a píšou na netu. Na diagnosu to není, drbna není patologické chování, drbna je jen ta, která má potřebu probrat své okolí a mít z onoho probrání svůj zisk.

Drbny svedou jen pomluvy, drbna nikdy nenabídne žádné přijatelné řešení, drbna se umí rozhořčit nad zkažeností druhých, drbna ví jací druzí jsou. A co je nejhoršího, drbna ví jací by měli být. Oné vykázaná drbně se mimo jiné dostalo odmítnutí z mé strany i proto, že mi posílala maily s dlouhatánskými přílohami psaných ve Wordu, kde zdrbla celou vesnici odkud pocházela, veškeré příbuzenstvo a přesně věděla jací jsou a jací by tedy v žádném případě být neměli.

Dokonce jsem na ono téma napsal blog, myslím někdy v loňském roce. Už tehdy jsem se nedal přesvědčit, že je jiná. Že ji mám dát šanci na diskusi. Možná je jiná v realitě, ale virtuálně ji net slouží jako pavlač. I z toho důvodu je vykázána z webu a musí se přihlašovat z jiné adresy. Pokud zjistím, z jaké jiné adresy se přihlašuje v případě, že se nějak projeví, bude následovat další blokace. Jak to zpíval kdysi Miki Volek v písničce „Pátravá správcová”


…od prvního si šetřím na pardála,
v tý naději, že by se tý šelmy bála.
Ať se vdá a nebo oběsí,
zábavu ať jinou najde si…