Dobrá zpráva na konec

Onehdy jedna známá na FB, psala, že už uklízí zimní věci, protože jak věřila, už bude do zimy léto. Léto se zatím nekoná. Přesto, že se několik dní jaro tvářilo jako léto. Lidé stejně tak.

Onehdy jedna známá na FB, psala, že už uklízí zimní věci, protože jak věřila, už bude do zimy léto. Léto se zatím nekoná. Přesto, že se několik dní jaro tvářilo jako léto. Lidé stejně tak. Chodili oblečeni jako v létě, dnes jim přijdou vhod zimní bundy. Jak jsem si všiml, to je taková móda posledních dvaceti let. Dlouho se nosí zimní oblečení, a najednou se přejde na letní. Jakoby byly jen dvě roční období. Lidé už neumí, tedy většina městských lidí neumí žít v souladu s ročním obdobím střední Evropy.

Mám rád zdejší klima. Docela mi vyhovuje, když někdy prší, stejně jako mi vyhovuje léto, s vedrem, co až vrány horkem padají, jak říkával jeden můj kolega v mládí. Stejně tak beru na vědomí mrazy. Počasí je nevypočitatelné, ale celý život je vlastně nevypočitatelný, nejistý, stejně jako počasí. Obojí nás nutí, nás lidi hledat I když, většinou se řešení hledat nemusí. Jsou známá a stačí se jen na ně rozpomenout. Stejně, jako jsou známá většina životních postupů a strategií. Jestliže se jich držíte, za každou cenu nechcete experimentovat s novinkami, pak zjistíte, že žijete celkem bez zvláštních potíží.

Jsou Velikonoce, tak si užívám klidu Velké noci. Zůstal jsem doma, zítra půjdu na mši, projdu se po městě. Zůstal jsem dnes naprosto sám, nikde jsem nic nehledal, užíval jsem si ticha, jen k večeru jsem se díval na fotbal, předtím pouštěl rokenrol. Ale to je jako když je ticho. Ty starý fláky ve mě vyvolávají příjemnou náladu časů, co se nikdy nevrátí, ale to nevadí, dobrá nálada z nich zůstala.

Od dětství mám rád takové dlouhé období samoty. Jak sem ke mě pořád chodí klienti, jsem dost zaměstnaný, což je na jednu stranu dobře, na druhou zase potřebuji několik dní, kdy nemusím mít nataženého budíka, kontrolovat diář, abych někoho nepropásl a on sem nejel zbytečně. Užívám si čtyř dní, kdy nemám nic a nikoho, žádné povinnosti, jen příjemnou zábavu. Myslím, že tohle spousta mých klientů zanedbává. Nemívají volno, stále v nějaké akci, pořád něco plánují aby nakonec vlastně i ve volnu žili v napětí, co všechno musí stihnout. Jedna kolegyně to nazývala pocitem viny z nedělání užitečných a správných věcí.

Tohle tvrzení o pocitu viny, si myslím je přesné. Jsme vychováváni v tom, že všechno co děláme, musí mít nějakou užitou hodnotu. Jíst správně, myslet správně, dělat jen prospěšné věci. Občas si zcela klidně udělám jako včera večer, kdy zvítězila chuť nad leností, hranolky, pak je ještě na pánvi zaliji rozmíchanými vejci, osolím opepřím, dám si nohy na stůl a dívám se na fotbal a s blaženým pocitem lahody si užívám toho žrádýlka a vítězství Sparty v Liberci.

Rokenrol, fotbal, hranolky a v noci příjemné cvičení, jen tak abych si udělal dobře, a vydrželo mi ono dobře víc než dvě hodiny velmi příjemného cvičení. Jo, o tom co dělá koho šťastného, o tom je si schopný rozhodnout každý sám. Jen se nesmí nechat vmanipulovat do reklamního uvažování. Jsem vyspalý, protože mi večer vypadla čtečka z ruky, když jsem si četl staženou učenou knihy o liberalismu od Ludwiga von Misese pod neotřelým názvem: „Liberalismus.” Tak mě těší, že pořád existují lidé, kteří umí psát o těhlech věcech srozumitelnou formou a čtivě. Díky internetu si je lze stáhnout zadarmo a legálně.

Nechci teď v tuhle chvíli rozebírat ekonomické teorie, spíš je mi příjemné konstatovat, že se lze poměrně pohodlně dostat k různým zajímavým knížkám, které mají hodnotu, hloubku a styl. Ludwig von Mises mezi takové autory patří. A jasně vidím, že stačí jen nepodlehnout všeobecnému zhnusení z politiky a ekonomické situace a najednou lze najít spoustu dobrých věcí na životě. Pořád zpívám stejnou písničku. Musím si všímat rizik a nebezpeční a nesmím přehlídnout dobré věci. Obojí vede ke svobodě. Buď se nechám zotročit obecnou představou a bídných časech, nebo si uvědomím, že žádná ideální doba neexistuje a život si bud občas zkrášlím já sám, protože jinak čekat na to, až mi ho někdo zkrášlí, tak se nedočkám.

Bez ohledu na vládu, na zlodějské politiky, bez ohledu na počasí, je v mé moci si udělat radost a pohodu, na kterou nepotřebuji být ani bohatý, ani zamilovaný a už vůbec ne být odkázaný na mínění druhých lidí. Právě, že jsem četl v poslední době několik zajímavých knih, které se politikou, ekonomii, jako třeba „Pohled z Řípu” od Petra Robejška, nebo už zmíněný Liberalismus, ten si ještě čtu, tak si uvědomuji, že opravdu se člověk buď řídí vlastním rozumem, pocity, které mu jasně napoví jak na tom je, a nemusí nijak čekat až mu někdo řekne, jestli se má dobře nebo špatně. Pocit štěstí sám nepřijde, ten se musí udělat, ale o tom co mě dělá nebo nedělá šťastným nerozhoduje žádná reklama, ale právě jen ty uvědomělé pocity, které prožívám.

Jakmile se člověk oprostí od toho, že druzí musí rozhodnout o tom, jestli je nebo není špatný, šťastný, správný, pohodový, ale chová se aby byl v souladu se svým tělem, rozumem a svědomím, najednou si uvědomí svoji svobodu. Uvědomí si, že může jít, jak rád říkám, do všech světových stran, kde si užije svoje. Aniž by někoho ohrožoval. Jo, už slyším ty řeči: „A co takhle myslet na druhé?” Jistě, ale i oni potom musí myslet na mě. Protože to je ta vzájemnost. Já tobě, ty mě. Aby byla rovnováha.

Láska se šíří dáváním, říká křesťanství i lidská zkušenost, ale stejně tak dobře se musí umět láska přijímat. Zase aby byla rovnováha. Jen dávat je smrtelné a jen brát také. Člověk, který je v psychické i tělesné rovnováze, je člověk, který je prospěšný a pokud je prospěšný, cítí se dobře. A tím, že se cítí dobře, způsobí že i ostatní se cítí vedle něj dobře. Vzájemně se jako lidé ovlivňujeme. A protože jsou Velikonoce, tak dobrá zpráva na konec.

Kristus vstal z mrtvých. Aleluja.