Znovu jsem se podíval na několik dílů „Bratrstvo neohrožených.” Díval a byl jsem rád, že jsem nemusel být nikdy ve válce. I když ten seriál je udělaný náramně.
Znovu jsem se podíval na několik dílů „Bratrstvo neohrožených.” Díval a byl jsem rád, že jsem nemusel být nikdy ve válce. I když ten seriál je udělaný náramně. Byl jsem ve městě, koupil si mapy, zatím jen k Náchodu, mapu Polska koupím někdy v týdnu. Hezky jsem poseděl s Nikolou a pak po obědě jsme se rozešli každý po svém, ona boty, já knížky a mapy. Hezká sobota, bez nějakých výkyvů,. Sice dvě klientky dopoledne, ale taková běžná rutina. I když jedna přijela až z Liberce. Našla si mě na netu, manžel pije, ona ho miluje. Což je skutečně neštěstí. Její. Manželky alkoholiků mají skutečně těžký život.
Láska je prapodivná věc, ale klientka z Liberce má skutečně k lásce k alkoholikovi „důvod.” Pije její otec, matka, její muž, jeho otec. Takže dodržela onen scénář a našla si muže, jehož chování zná, považuje ho, nebo považovala za normální. Rodiče se v dětech odrazí. Když je sobecká matka, bývají i sobecké děti. Vídal jsem tohle u mnoha žen. Jejich sobectví, touha po lásce, touha po uznání, obletování je vlastně nenaplněné přijetí rodiči. Matky, které nemilují svoje děti, prostě vychovají děti, které chtějí být chtěné, milované a pokusí se toho dosáhnout jak mohou.
Některé z těch dětí matek alkoholiček, jsou schopni milovat, protože láska je jejich jediná naděje, ale bývá to láska více méně destruktivní. Taková za hranou. Setrvávají dlouhodobě ve vztahu, co je ničí. Matky alkoholičky jsou stejně sobecké, jako otcové a jejich děti jsou schopny pro trochu vlídnosti a dobrého slova jít přes půl světa. bez ohledu na důsledek.
Jiné ty děti mají pocit, že nedostanou od svých partnerů/partnerek všechno co by dostat mohly, odcházejí. Jsou nenasycené láskou a pořád chtějí být milovány jako v těch počátcích vztahu. Bez váhání odcházejí po sebemenším náznaku nelásky. Pořád vyžadují pozornost, pořád chtějí být chtěné a vše jim je málo. Je zvláštní sledovat třeba ženy, které jsou potomky pijících matek. Jsou přítulné, přilnavé, jsou dokonce starostlivé o své partnery, ale jakmile mají pocit, že nedostanou vše, nemají zábrany, najít libovolný důvod k rozchodu.
Většina z nich jde ze vztahu do vztahu, v žádném dlouho nevydrží, vždy najdou důvod pro rozchod a navázání dalšího vztahu, kde se jim z počátku dostane té „pravé lásky„ aby nakonec byly opuštěny muži, kteří neunesou tu nálehavost, nebo samy opustily, když dokáží vyvolat v tom druhém obrovský pocit viny a ještě přesvědčit značnou část svého okolí, že jim je křivděno. Pár takových jsem poznal, se dvěma jsem byl kdysi ve vztahu. Často bývají nadměrně nevěrné.
Obě se chovaly velmi obdobně.. Napřed veliká starostlivost, potom velké rozhořčení, že nedostávají co by dostat měly. Obě měly pijící matky, obě s matkami nevycházely a obě měly i problematický vztah s otcem. Až při té druhé jsem si uvědomil, že tyhle ženy, které jsou velmi často v partnerských potížích, dost přitahuji.
Tento druh žen, uvažuje velmi podobně ve vztahových věcech, protože ony například mlčení partnera, jeho zájmy, považují za útok proti sobě samé. Člověk by předpokládal, že ocení solidnost, ocení spolehlivost, ocení snášení potíží, které nastanou. Ne, jejich prvořadým zájmem je vlastně neustálý zájem partnera o svou osobu. Jakékoliv jeho zájmy, které nesměřují k jejich zábavě, berou jako nelásku a útok na svou integritu.
Takže tím, že opakují vztahy, opakují zamilovaná období, ukájejí svoji potřebu, být chtěné. Každý člověk má potřebu být přijat, každý člověk má potřebu být milován, ale děti matek alkoholiků, ji mají nadměrnou. Pokud neprojdou terapií, jsou stále nenasyceny a buď jsou agresivní vůči svému okolí, nebo jsou strašně toužící po lásce a přijetí, že se vlastně díky své touze o spoustu lásky a přijetí okrádají.
Jejich spoluzávislost se projevuje právě tou obrovskou potřebou přijetí. Jako by neuměli být nikdy sami, nikdy bez zájmu okolí, stále se projevují, upoutávají na sebe pozornost okolí, dožadují se uznání, ocenění. Zároveň neumí dlouhodobě ocenit, už tu výše zmíněnou spolehlivost, ochotu svých partnerů pomáhat v obtížných situacích.
U všech těch žen, které měly matky alkoholičky jsem si všiml, že je sice otcové měli rádi, ale nijak extra jim nepomáhali. Vlastně byli ovlivněni a zaměstnáni, pitím své ženy natolik, že nestačili jako přijít na skutečnost, že jejich děti potřebují pomoc. Spoluzávislí se mnohdy stávají podobnými sobci jako jejich partneři. Aniž by jejich chování hned sobectví připomínalo.
Jsou plni svého trápení, že nejsou sto vyslechnout své děti. Nejsou sto pochopit, že oni sami nejsou jediní na světě, kdo má potíže. Vždy, když jsem poslouchal rozmluvy otců se svými dcerami, byl to monolog otce, který vyprávěl své potíže své dceři, která jej napřed žádala o pomoc. Následoval slib, jež nebyl splněn a vyslyšen. Případně po dlouhém čase opakovaných žádostí. Ovšem nezájem, co projde otcům u těchto žen, nikdy ani v náznaku neprojde partnerům. Tam sebemenší zaváhání je nekompromisně trestáno.
Tak to mě tak napadlo, když ona klientka odešla. Jak jsem poslouchal, začala se mi právě ona skládačka skládat, abych si uvědomil, že právě v tomhle případě je hodně přítomna ona matka alkoholička a dal celou věc do souvislosti, kterou jsem pozoroval už dříve a právě i u svých dvou bývalých partnerkách, kde jsem to měl takříkajíc z první ruky a potom u několika klientkách, kde jsem znal rodinnou anamnézu. Ono se vlastně i ta spoluzávislost dá nazvat: „Jako přes kopírák.”
Navíc mám několik klientů mužů, jejichž matky byly, nebo jsou alkoholičkami, kteří se chovají velmi obdobně. Jsou to velmi vztahově nenasycení muži, kteří se dožadují pozornosti, stále chtějí jakýkoliv vztah naplno, stále od žen vyžadují vzornou pozornost, plnění povinností. Vlastně všeho, čeho se jim od jejich matek nedostává, nebo nedostávalo. Děti sobeckých matek, ať už alkoholiček, feťaček, nebo hysterických případně narcistických osobností, jsu prostě těmi dětmi, co mají obrovský deficit lásky. Matka je pro děti natolik důležitá, že vlastně onen deficit je v dospělosti téměř nemožné zasytit.
Tak jsem začal s Nikolou, měl jsem představu, že popíši, jak sem si hezky a v klidu užil den, a ono mi to vlastně sklouzlo až sem. Ano děti otců alkoholiků, také mají deficit lásky, ale ten se projevuje trochu jinak. No a o tom třeba zas až někdy jindy. Den jsem si užil hezky, v klidu, dělal jsem přjemné věci, prošel jsem se, popvídal přes skype s Miluškou, Ivanou, té jsem slíbil blog a při jeho psaní přišel na novou hypotézu. Docela bezva.