Dějou se věci

Od soboty jsem ve víru zajímavých událostí, zajímavé četby a zajímavých obchodních nabídek. V sobotu jsem byl volit, potom jsem měl první setkání se svou dcerou, koupil jsem si dvě zajímavé knihy.

Od soboty jsem ve víru zajímavých událostí, zajímavé četby a zajímavých obchodních nabídek. V sobotu jsem byl volit, potom jsem měl první setkání se svou dcerou, koupil jsem si dvě zajímavé knihy. Jednu od Tomáše Sedláčka „Ekonomie dobra a zla„ a Abrahama Cohena „Talmud.”

Takže vezmu to po řadě. Na mém blogu, na abíčku byl hojně komentován můj kamarád Pavel Žďárský, který je v současnosti už třináct let starostou městské části Praha Kbely, který díky mé zmínce o něm v souvislosti, že jsem ve Kbelích nedávno měl uvítání své nové knihy a promo svého pořadu o závislosti a spoluzávislosti, byl některými zdejšími anonymy hojně propírán, komentován, velmi negativně komentován, dalo by se říci až haněn. Tak ten Žďárský a ODS jím vedená v těch Kbelích s přehledem ty volby vyhrál. Víc jak 51% dostala ODS ve Kbelích. Někteří anonymové se o něm s pohrdáním vyjadřovali jako o „tom automechanikovi,” co sedí ještě v radě „PRE” což je z jejich hlediska nehoráznost.

Jasně z jejich hlediska nehoráznost, jenže lidé ve Kbelích, kteří ho léta znají, mají za to, že je důvěryhodný člověk, kterému se vyplatí svěřit správu obce. Zatím ty Kbely spravuje náramně. Konečně je po volbách, takže mě nikdo nebude podezřívat z volební agitace. Ale to že Kbely jsou momentálně považovány za nejlepší místo pro život v Praze asi není náhodou. i když je starostou „jen automechanik.” Ti co si dokázali vygůglovat pomluvy, negativní nepodložené informace o Žďárském si jistě dokáží vygůglovat i tuhle informaci. Žďárský je jednoduše velmi schopný člověk a velmi chytrý člověk, bez ohledu na své nízké vzdělání.

Jenže on jako automechanik a spolumajitel autoservisu ví jedno. Buď dokáže opravit auto ke spokojenosti zákazníka aby zákazník přišel zas a jako starosta dokáže spravovat obec tak, aby neměla dluhy, byl v ní pořádek a lidem se v ní dobře žilo. nebo to neumí a nebude spolumajitelem autoservisu, starostou a členem nějaké té rady PRE. Ve všem je úspěšný, protože má přesně tolik chytrosti kolik ji pro tyhle činnosti potřebuje. Bez ohledu pomluvy a mínění závistivců trousících neověřené drby, co si vygůglují a ti všichni, whistlebloweři, aytmanové karlové, krotiteleODS osvc1 a buhvíjak se ona svoloč anonymní, levicová, závistivá, v komentářích pod mými blogy podepisuje. Svoloč je stejně krásná nadávka, taková znělá.

Žďárský má dost chytrosti na politiku a já mám dost chytrosti abych dokázal navázat kontakt před pěti lety se svou dcerou, které velmi dlouho její matka bránila v setkání se mnou. Navázat kontakt, netlačit, být trpělivý, neurážet se jejím odmítnutím při mé žádosti o setkání. .Sice mi se různí mudrci se snažili citovat občanský zákoník, přesvědčovat mě, že kdybych chtěl, jistě bych si dokázal vynutit setkání s dcerou mnohem dříve. Pokoušet se mě urážet, zesměšňovat. Možná bych dosáhl onoho setkání, možná bych si vynutil kontakt s dcerou, dokonce bych se s nimi mohl pravidelně jednou za čtrnáct dní stýkat, ale je docela možné, že takový styk by dopadl, jak ve většině případů dopadá.

Děti se stýkají dokud musí a protože jsou pod neustálým negativním vlivem své matky, nebo někdy i jejich prarodičů a jiného blízkého okolí, jsou masírovány, jsou mezi dvěma ohni, a necítí se vůbec dobře, takže často nakonec najdou viníka ve svém otci, který si podle jejich mínění jen ukájí „své ego” a mstí se matce. Takže dokud musí, stýkají se, pak když nemusí, vyhnou se. Tomu všemu se ten otec mohl vyhnout, kdyby netlačil, pochopil, že žádné rozhodnutí soudu matku nezmění, jen ji utvrdí v jejím odporu, protože bude cítit „nespravedlnost„ a většinou o té nespravedlnosti dokáže přesvědčit své děti. A děti mají otce po dobu svého dětství a v době své dospělosti jej klidně opustí s pocitem úlevy.

Nechal jsem je celé roky tlachat různé mudrce, nejen tady, ale i jinde. Vyhýbal jsem se neúspěšným strategiím, nehledal jsem pomoc „v moudrých učených knihách,” kde většinou třicetileté bezdětné psycholožky, radí jak v takovém případě jednat. Mám o těch radách své mínění a spíše se spolehnu na informace od svých známých soudců, advokátů, terapeutů, klientů, kteří bud jsou ve styku s těmi rodiči a dětmi, nebo jsou obětmi takového rozhodnutí nezodpovědných matek, které bez ohledu na zájem dětí si hojí své domnělé, nebo skutečné vztahové křivdy. Spolehnu se na svou i jejich zkušenost v takových situacích, na svou zkušenost s jednání s problémovými klienty. Nikoliv proto že bych předpokládal, že má dcera musí být nutně problémová, ale proto, že znát a umět přístup a strategii onoho jednání se vyplácí i v těhle případech.

Jak se ukázalo, zvolená strategie byla úspěšná. Dcera komunikuje nejen se mnou, ale i se svými sestrami, chce vidět svého synovce, mého vnuka. Neřeším s ní omyly její matky, protože ona je zná a není třeba ony omyly rozebírat. Minulost nikdo nezmění. Ona se buď z omylů své matky poučí a jednou nezopakuje její chyby a nebo bude muset projít podobným bolestivým procesem. V tom ji zřejmě asi nezabráním. Pokud se nepoučí z chování své matky, bude se muset poučit ze svých chyb. A zase je nutná trpělivost, nechvátat, netlačit, nevyčítat. A pokud někdo cizí označí mou ženu jako sobeckou, bezohlednou, nedbající na zájem dítěte, jako s e už stalo, pak klidně řeknu. „Trefil jste to.” A má bývalá žena se opravdu může se mnou soudit pro pomluvu. Já se bez váhání k tomu soudu dostavím.

A nakonec k těm knihám. Pana Sedláčka jsem si se zájmem přečetl. Líbí se mi jeho způsob uvažování i jeho pohled na ekonomické teorie, kde mimo jiné říká. Cituji: V ekonomii tak panuje dvojí potíž: V teorii musí ekonom ignorovat valnou většinu skutečného života; v praktickém životě pak musí ignorovat valnou většinu teorií. Ekonomie žije ve zvláštním stavu schizofrenie. Teoretizující ekonom musí zapomenout na skutečný svět(musí snít, stejně jako Descartes), jinak se ve svých modelech daleko nedostane. Odměnou mu bývají závěry, které jsou zcela odtažité a neaplikovatelné na reálý svět jako model samotný. Když má však ekonom hovořit o praktické ekonomii, například o hospodářské politice, zapomíná na modely (jsou mu v praxi k ničemu), odhazuje nepotřebný sofistikovaný teoretický aparát a hovoří ze zkušenosti. Používá logiku, jíž se dostává i (zkušenému) sedlákovi. Konec citátu.

Co se Talmudu týče, tak o tom někdy jindy. Pohled Židů na svět, Boha, lidskost a vůbec židovský pohled na svět jako takový je pro mne v mnohém velmi zajímavý. Ač nejsem Žid. Přesto na mě vždy při setkání s jejich náboženstvím, jejich kulturou dýchne onen závan Bohem vyvoleného národa. Kultura a moudrost tisíců let.

Aby toho nebylo málo, tak obchodní nabídky na kursy zvládání zátěžových situací se jen hrnou. Nijak je nesháním, stejně jako nesháním klienty. Dnes jsem jen tak mimochodem dostal nabídky dvě. Dobré nabídky. Problém je v tom, že nevím přesně, kdo mi bude pravou rukou, abych já mohl být geniální a on/ona udělala tu svinskou práci, co mě vůbec nebaví. Administrativu mám na mysli. Jana toho má momentálně dost. Čeká další díte. Jo jo, nemám tom zas až tak lehký.