Co vlastně chtějí říci?

Občas narazím na prohlášení lidí, které mě už dnes spíš pobaví, než rozhořčí. Takové ty od těch dobrodinců, co se neustále starají o své bližní, aniž by je jejich bližní o něco žádali.

Ti „ovčáčtí psi”, jak si někdy říkají, co mají starost o všechny své bližní kolem, neb jen oni vědí, co kdo potřebuje a aniž by je někdo žádal, okamžitě mu servírují patřiční díl ochrany, jsou většinou lidé, co se sice na internetu prezentují způsobem, který je pro mne také komický. Jeden takový projev jsem zachytil také na internetu a zní asi takto. Hoďte mě vlkům a vrátím se, jako vůdce smečky…

Vlastně zní to asi jako, Obraťte se na mne a já vás vyvedu z každého nebezpečí. Což většinou podle poznatků biologů tak bývá. Alfa samec s alfa samicí vedou smečku, starají se o vlčata, jen oni mají právo se vlastně rozmnožovat a oni určují dění ve smečce.

Jedna má bývalá milenka takovým lidem říkala: „Nejlepší a nejskromnější.” Což se mi náramně líbilo a pojmenoval jsem tak divadelní soubor, který zásobuji svými texty a svým režijním vedením. Bohužel, většinou, když se v plné důvěře na takové lidi obrátíte, zjistíte, že se možná jedná o samce, či samice, ale rozhodně se nejedná o alfa samce a samice, ale o jedince prostšího ducha.

Takové ty spasitele, kteří chtějí poskytovat rady, návody na řešení, které buď přijmete bez váhání, pokud ne, stanete se místo lidmi, kterým je nutno pomoci, nepřáteli, jež nedokáží ocenit jejich velikost, skromnost a obětavost. Tito lidé svými prohlášeními vám dávají najevo, že nejste dostatečně hodni se sami o sebe postarat a oni ale vás zastoupí a uřídí.

Ve vlčí smečce mají za úkol alfa samec a alfa samice naučit vlčata lovit, spolupracovat, tak aby byly užitečnými členy smečky. U lidí je tomu podobně. Pokud ovšem někteří jedinci si hrají na spasitele způsobem jako jeden člen blogerské komunity: … já jsem náturou ovčácký pes, který cítí potřebu sloužit, zachraňovat, dávat pozor na druhé. Pak mohu reagovat několika způsoby.

Jeden způsob je, že informuji takového zachránce, že jsem ho o nic nežádal. Druhým způsobem je ho informovat, co se mnou takové prohlášení dělá. Třeba, že ve mě vyvolává veselí, že je někdo takový, kdo dává najevo, že svými blogy týkající se současné politiky, či komentáři mne ohlídá, zachrání, poučí. Či se postará o mé blaho. Což mne pobaví.

Lidé tímto způsobem se chovající, dávají najevo svou převahu nad ostatními. Otázkou je, zda oprávněnou. Mají představu o své dokonalosti, jeden můj kamarád kdysi dávno hovořil o komplexu dokonalosti. Komplex dokonalosti je elegantní popis duševního stavu, kterému se říká pýcha. Nemám potřebu někoho zbavovat jeho komplexu dokonalosti, jen tak občas něco poznamenám a počkám si na reakci.

Už jsem avizoval, že mám v úmyslu napsat malé dílko na téma: „Komentáře na sociálních sítích.” Je radost sledovat projevy, některých „všem nadřazených a všechny převyšující” přispěvatele. Vím, že jsou mnozí, co považují komentáře za žumpu, do které se není radno potápět, některé opravdu jsou, ale většinou ukazují, co všechno se za těmi komentujícími skrývá, jaké emoce s nimi cloumají.

Jak říkám, nemusí člověk ani nějak extra provokovat, stačí jen zkopírovat některé příspěvky a poskytnout informaci. A okamžitě se ukáže síla „vůdce smečky.” Podobně jako někteří blogeři, co kritizují politiky, se ukazují i politici. Reagují obdobně. Většinou jim, jak těm, tak oněm nedochází, z jakého důvodu, jejich projevy vyvolávají takovou reakci.

Pochopitelně, najde se pár dobrodinců mého typu, co jim chtějí sdělit, jak na ně jejich projevy působí, těch blogerů. Leč tohle ne vždy funguje. Pak nám zbývá, buď jen trpět, či se bavit, případně se těmi lidmi nezabývat. Já jsem se rozhodl se politiky zabývat minimálně, pokud možno vůbec. Ty co se mi nelíbí, volit nebudu.

Blogery nevynechám, protože opravdu mne zajímá ta komunikace pod blogy a chci víc vědět o motivech lidí, kteří pod nimi komentují, co v nich vyvolává potřebu blogy zabývající se aktuálními událostmi psát a nebo komentovat. Jo jo.