Co jest nahoře, jest jako dole…

Potěšila mě Jana, když mi psala, že jak čte Jolanu, tak že je udivená, že po první korektuře, nejsou chyby, že Babeta, dělá tu korekturu poctivě.

Potěšila mě Jana, když mi psala, že jak čte Jolanu, tak že je udivená, že po první korektuře, nejsou chyby, že Babeta, dělá tu korekturu poctivě. Jenže si stěžovala, že se začítá do textu a nesleduje chyby. Prý si to asi celé napřed přečte aby ji to tolik nevtahovalo. Tak mě potěšila. Přeci jen jsem ješita, co ho těší, když jeho texty někoho vtahují. Už se čas krátí, musíme začít makat na knížce,. Texty jsou hotové a tedy se už bude kompletovat, dělat korektury a redakce. 27.6 bychom ji měli přivítat.

Na to konto jsem se dnes probudil v půl desáté, najedl se, chvíli studoval Talmud a Tóru, stáhl jsem si ji v překladu, ale i s hebrejským textem, zkoumal rozdíly, ale zavíraly se mi oči, položil jsem čtečku a zdravě jsem se do půl jedné prospal. Šabat slavím v neděli. A neděle je od slova „nedělat.” Myslím, že v tomhle je čeština jasná. Říká mi má láska, že prý umím odpočívat a dělat na rozdíl od ní a dokonce i za peníze. Jasně, dávám se najímat za mzdu, abych dělal, co mám. Tak už to v životě chodí.

A dokud mám co jíst, kde bydlet a co na sebe, necítím se chudý, ani vykořisťovaný. On, když se člověk smíří, že peníze jsou jen za práci. Přestane se starat, co kdo má a kolik. Začne mu být jedno, jestli ten druhý zbohatl, ale stará se o svůj klid v duši, pak se mu žije nějak lehčeji. Ne že by neměl starosti, ale ty jsou zase jen k tomu, aby si na starostech trénoval mozek. Na světě je tolik zajímavých věcí a lidí, že stejně nestihne všechno obsáhnout a ještě si k tomu dělat starosti, jestli někdo nasbíral jablka ve vlastním sadu, udělal z nich mošt, který prodal laciněji, než jiní, lidé ho od něj koupili a pak se našel člověk, který se „spravedlivě” rozhořčil, jak si lehko pomohl k penězům.

Takový výstřižek z nějakých, zřejmě bolševických novin, jsem nedávno shlédl na FB. Inu, lidská závist nemá konce. Užírají se ti lidé tou závistí, užírají, mají za to, že pracovitost a pilnost se musí potrestat, aby si náhodou někdo nemohl koupit lepší kalhoty. Tedy lepší v tom smyslu, že mají jinou značku, než on. Znám spoustu lidí, co makají na sebe, makají od rána do večera, starají se o zakázky, aby firma prosperovala. Nejsou nijak bohatí, ale nejsou zas tak závratně chudí, jak by měli podle některých představ svých zaměstnanců být.

Zaměstnanci vždy vědí lépe jak firmu řídit, jaká by měla být spravedlivá mzda za jejich práci, až do chvíle, než přijde čas kdy by se měli starat sami a ouha. Pak řeknou, „ale já nemám buňky na podnikání.” No když nemáš, tak nemáš, v tom případě se musíš smířit s tím, že pracuješ za mzdu, která rozhodně není tak „spravedlivá,”jak by sis představoval.

Zrovna včera byl u mne jeden klient, který má stále vysoké životní nároky, má představu o svých schopnostech, které by rád prodal za větší cenu, než zatím prodává a pořád chce žít na mnohem vyšší úrovni, než zatím žije. Nestačí mu samotnému byt stejné velikosti, co mám já, docela přemýšlí o hypotéce, jen aby měl větší byt, který by lépe reprezentoval a demonstroval jeho úspěšnost. No, když mermomocí chce podpořit svou banku, nic proti tomu. Nakonec třicet let na splácení není zas až taková doba. Splatí, půjde třeba do důchodu, tedy jestli nějaký důchod bude a banka si medí.

Já mu rozhodně větší byt závidět nebudu. Zrovna tuhle jsem dumal, jestli bych chtěl mít zlatý zámek. Usoudil jsem, že nechtěl. Moc starostí. Aby mi ho nikdo neukradl a navíc, kdo by to zlato pořád leštil? Aby se patřičně blýskalo, až tak, že lidem bude vyrážet jeho zář oči. Věčně nějací slouhové kolem mne, závistivci, vlezprdelci, co by mě pořád obtěžovali nějakými žádostmi. Takhle mám klid na svoje věci, svou duši a občas třeba jsem z někým solidární. Nakonec, stát mi na solidaritu bere dost peněz, abych v tomhle směru měl docela čisté svědomí.

Nejsem ani bohatý, ani chudý, jsem někde mezi, tedy mám přiměřené starosti, což se pochopitelně může kdykoliv změnit, ale na nářek je čas, až se to změní. Lidský život je křehký a člověk by si podle mého mínění, ten fakt měl uvědomovat, zároveň ale by měl žít tady a teď, nezabývat s e tím, co bude, protože nikdo neví, co bude, jen Všemohoucí Bůh. A ten nám většinou neprozradí, co a jak.

Našel jsem na netu, výuku hebrejské abecedy. Musím říct, že člověk, který ji vysvětloval, mě zaujal způsobem, jak dokázal všechno vztáhnout k nebi a Bohu. Vysvětlil jakým způsobem vznikla Davidova hvězda, Prokázal na ni, že vše funguje, jak tvrdí Hermes Trismegistos: Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to co je dole, jest jako to, co je nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to co je dole. Dva trojúhelníky oddělené, co se propojí a hvězda Davidova, symbolizuje, propojenost nebeského z pozemským. A takhle se dá interpretovat celá hebrejská abeceda. Jo, zaujal mě ten výklad.

Dozvěděl jsem se, co znamená první souhláska „alef” druhá „bet” Nevím, jestli se budu učit hebrejskou abecedu, nebo hebrejsky, abych si mohl číst hebrejské texty, ale v vzbuzuje to ve mě minimálně velkou zvědavost. V každém případě, židovské myšlení je skutečně zajímavé. Pokud se budu té zvědavosti držet, nebudu mít nouzi o zábavu. Studium Tory, stejně jako Nového Zákona je sladké. Člověk se dozví věcí. Nakonec Nový Zákon psali také Židé. Tedy není na škodu se seznámit s pohledem Židů na svět, na Nebesa, která pochopitelně existují, i když asi v jiné podobě, než si lidé představovali. Duše v Nebi a Nebe samotné mohou a pravděpodobně existují v jiné dimensi než jsme schopni pochopit, tady na tomto světě.