Přečetl jsem si včera večer blog na iDnes pod názvem: „ Mnichov
nebyl jen zradou spojenců, ale i našich elit.”
A ke svému překvapení jsem zjistil, že velmi podobný článek už jsem
četl. Jinde a byl uveřejněný pod jiným názvem a podepsán jiným jménem. Osm
mnichovských mýtů. Jaký byl v roce 1938 skutečný poměr sil? Lukáš
Visingr. V tom článku se autor odvolává na knihu Jana Drnka: „Žáby v
mlíku”, kterou jsem si objednal a dnes si ji hodlám v knihkupectví v
Perlově ulici vyzvednout. A zkusím porovnat obě verze článků. Lukáš Visingr
dal jasně v článku najevo, odkud jeho znalosti pramení, Jaroslav Trnovec na
mou poznámku v diskusi poznamenal: Ono spíše jde o to, že jako základní
zdroj oběma článkům posloužila práce pana Drnka, který v rámci přípravy na
svou trilogii „Žáby..“ dokonale zmapoval tehdejší skutečnou situaci obou
států. I proto s ním ostatní historici polemizují ohledně toho jak by dopadl
konflikt, ne historických reáliích. Ale jinak dobrý postřeh.
Děkuji panu Trnovcovi za uznání, leč si myslím, že články se neopisují a
pokud se z nich cituje, uvede se zdroj. Stejně tak u knih, podle kterých
takové články píšeme. Nesouhlasím s vyjádřením dalšího diskutéra, který si
troufne tvrdit, že u takových článků, tohle není třeba dělat. Předpokládám,
že většina zdejších blogerů, možná se mýlím, vy nebyla ráda, kdyby jejich
články někdo kopíroval a lehce pozměněné uveřejňoval pod svým jménem.
Mě osobně by velmi vadilo, kdybych někde našel článek, který jsem napsal
a někdo si ho bezostyšně přivlastnil. Zřejmě bych toho člověka rád neměl. A
lidé, kteří hájí a odůvodňují takové chování, mají pro činnost pochopení a
odůvodnění.
Racionalizace se tomu říká. Někdy ta racionalizace a obhajoba v takových
případech slouží jen k tomu, abych si odůvodnil a obhájil své vlastní
chování, které ne vždy je košer. Budu-li chtít, vždy najdu důvod, proč
obhájím, to či ono chování, obhájím ho a přesvědčím sám sebe, že jsem
vlastně nic zlého neudělal. V tomhle případě jsem přeci dal důležité
informace neinformovaným. Jak známo, mít dobré úmysly je cesta do pekla.
Pokud hlásáme takové racionalizace, řekneme o sobě víc, než jsme ochotni
připustit. Řekneme o sobě totiž v tuhle chvíli všechno. Ti lidé potom
akceptují politiky, kteří klidně kradou, lžou a podvádějí. Veřejně a beze
studu. Dáváme víc na „úspěch,” než mravnost. Pochopitelně lidé
takoto uvažující v momentě, kdy se podobné stane jim, ani netuší, že je
dstihl karmanový zákon. Nebo Boží mlýny. Podle náboženského přesvědčení. A
ty Boží mlýny melou a karmanový zákon říká: Naše skutky se k nám
vracejí. Všechny. Dobré i zlé.
Jelikož nejsem svatoušek, tak mluvím i o své zkušenosti. Zatím se ke mě
ty skutky vrátily. Ty dobré i ty zlé a přesvědčil jsem se, že Boží mlýny
melou. Pomalu, ale jistě. A namelou každému míru vrchovatou. Jak je psáno v
Písmu. Jo jo.