Časně z rána za svítání, jdu na to

Volno pomalu končí a dá se říci, že se vyvedlo. Zdržoval jsem se převážně doma, a většinou sám. Pár návštěv a jinak klid. Takhle jsem si to přesně představoval.

Volno pomalu končí a dá se říci, že se vyvedlo. Zdržoval jsem se převážně doma, a většinou sám. Pár návštěv a jinak klid. Takhle jsem si to přesně představoval. Věnovat se jen a jen sobě, svým zájmům. Sice jsem chtěl jet do Děčína, ale volala mi sestra v pátek, abych nejezdil. Má teď těžké časy a chce mít čas na Láďu, který na tom není ani trochu dobře. Nepřemlouval jsem ji.

Trochu jsem se vrátil do starých časů, kdy jsem si hospodařil. Malinko jsem uklidil, služka má dnes volno, přijde až příští týden, nevadí, o to bude mít víc prádla na žehlení. Opravil jsem vysavač a dokonce jsem vynesl i smetí. A pekl králíka. Zpanštěl jsem. Nic z toho už dost dlouho nedělám, ale nechce se mi žít ve špíně a smradu, být hlady, tak jsem se rozpomenul na všechny dovednosti. Jo, tohle kdyby slyšeli moji rodiče. Ti by měli řečí. Koukal jsem dnes na jejich svatební fotografii. Osmého to bylo šedesát dva let, co se brali. Nebylo to šťastné manželství a nebylo v něm nikomu dobře, tedy ne moc.

A přesto na ně rád a často vzpomínám. Sice umřeli docela mladí, ale pořád byla šance, že se něco k lepšímu změní. Tohle často říkám starším pacientům, svým vrstevníkům. „Každý rok, který prožijete hezky je dobrý nejen pro vaši ženu a děti, ale i pro vnuky, protože budou na vás rádi vzpomínat.” Sám osobně si přeji, aby na mě děti i vnuci vzpomínali jednou v dobrém, i když si to takzvaně neužiji. Ale užiji si tu přípravu na to jejich pozdější vzpomínání.

Králíka jsem dopekl, byl náramný. Tedy mě v každém případě chutnal a ta příprava v pánvi, olej, voda, provensálské bylinky a poklička aby se krásně dusil, je můj copyright. Maso nesolím, osolené brambory stačí. Pak se krásně rozpadá. Jo, sem si teď vzpomněl, že jsem slíbil králíka Ivaně. No, pozvu ji, pozvu i své dcery a vyzkouším na nich tenhle vynález, jestli jim bude chutnat stejně jako mě?

Občas mě baví, si takhle trochu zpestřit život, ale pořád si vařit by mě nebavilo. Jednou za čas je toho akorát. Vím o zajímavějších činnostech, než stát u plotny. Vím, že jsou lidé, muži i ženy, co jim činí potěšení vařit, já mezi ně nepatřím. Jako celoživotní povolání, neřkuli zábavu tedy opravdu ne. Vaření je příliš těžká a odpovědná práce. Člověk, který má na starosti kuchyň má i na starosti duševní pohodu strávníků. Nakonec vím, že pokud těm co jsem jim třeba na lodi vařil, chutnalo, vycházeli jsme. Dobří kuchaři i kuchařky jsou vážení lidé.

Vyrazil jsem si po obědě na procházku. Slunce svítilo, ale lidé byli většinou teple oblečeni. Nedali na jarní slunce, ale na svou představu. Šel jsem nalehko. Džiny, džínovou košili, džínovou bundu. Tahle móda nestárne. Už hodně let.Stejně je zvláštní, že zrovna tenhle druh látky, střihu, má takový úspěch. Asi nebudu sám, kdo o tomhle přemýšlí. Chceš se cítit dobře a uvolněně, natáhni džíny. Zřejmě v nás pořád fungují, aspoň u některých ty toulavé pudy, kdy se člověk musel nutně toulat, protože hledal potravu a zároveň i klid a bezpečí. Obojí nejde vždy dohromady.

Musel to být nepředstavitelně tvrdý život, i když se ozývají hlasy, že sběračsko-lovecké společnosti, jsou v podstatě blahobytné společnosti. Něco na tom bude. Jídlo, sex a tanec. Tím jsou uspokojeny ty nejzákladnější potřeby. Pokud se k tomu přidá potřeba výtvarného vyjádření, jimiž se někteří jedinci vyznačují, je-li i tato potřeba ukojena, pak přichází přemítání o různých jevech, které nelze jen tak rozumem vysvětlit, už je tu magie, náboženství, filozofie. Ženský nasbíraly ovoce, kořínky, chlapi sem tam přinesli maso, jakmile se najedli, měli všichni roupy. To je známá věc, jen se člověku udělá na chvíli dobře, nepřemýšlí, že mu bude špatně, ale spíš přemýšlí, kde co a jak?

Jo, přesně, zacvičil sem si, hlad nemám, trochu jsem se prospal a už mám zase nápady. O loveckých společnostech přemýšlím. Vztahy ta musely být náročné a zřejmě pečlivě pěstované. Nakonec, je přesně vidět v pracovních kolektive, co jsou spolu dlouhodobě, jak se pečlivě dbá na vztahy, jak se pečlivé dbá na to, pokud možno se nedotknout toho druhého. Nemusejí se mít lid rádi, ale musí se umět snášet. Řekl bych, že je to větší umění než láska.

I virtuálně to tak funguje. Virtuálními vztahy se zabývá asi deset let a pořád mě překvapuje do jakých emočních naladění se dostávají lidé, kteří se většinou ani nevidí, znají se jen podle přezdívek, většinou ještě nesmyslných, už to samo o sobě je zajímavé a přesto vášně planou. Je pravdou, že ona fyzická izolace umožňuje daleko větší emoční odvázání se. Mnozí ti lidé by se s někým i rádi setkali, jenže strach z odvety z vyjevených emocí jim to nedovoluje. Nebo se zase emočně odváží pozitivně a setkání jako takové bývá hotovou pohromou právě z té reality. A zase opačně. Lidé, kteří se nemuseli na „skle” se potkají a diví se, jak s e s takovým příjemným člověkem, mohli tak nesnášet.

Zažil jsem obojí. Mnohokrát jsem si krásně povídal s nějakou chatovou účastnicí, rozuměli jsme si, setkali se a nic. Nefungovalo to. Také jsme se potkal s některými, se kterými jsem vůbec nepředpokládal, že by se mohlo cokoliv odehrát a ono se odehrálo a bylo emočně velmi pozitivní. Vzájemně. Aniž by to kdokoliv z nás dvou vůbec předpokládal. Virtuální vztahy jsou právě rizikové tím, že lidé podléhají svým představám o tom druhém, zároveň jsou rizikové tím, že chybí neverbální komunikace. Mnozí lidé díky písemnému vyjádření se zdají být velmi psychicky labilní a druzí se k nim i tak chovají, S despektem a mnohdy velmi urážlivě.

Nakonec, urážet někoho, kdo je daleko není celkem problém. Jaké krásné urážky mě napadají, když už se někdo pokusí se mnou způsobem diskutovat. Objevuji díky internetu občas v sobě netušené kvality. 🙂 Tedy na cizích webech. Podobné jako doma. Hodný chlapec, co by ho nikdy nic špatného nenapadlo. Maminka by do mě nikdy nic takového neřekla. 🙂 Ostatně jako do mnohých slečen, jejich maminky. 🙂

Tak, je sice noc, ráno v šest musím vstávat, ale protože jsme se prospal zvečera, dopíšu, uložím na web a jdu zabíjet ještě na chvíli příšery. Mariňák Duke Nukem vezme raketomet a trochu probere to stavení. Jo jo.