Běží tryskem až se zadýchají

Volno má tu výhodu, že člověk může brouzdat po internetu, sledovat zajímavá videa téměř o čemkoliv. Může si číst „málo hodnotné” knihy, přemýšlet o věcech, na které nemá obvykle čas.

Pročetl jsem několik blogů o zdravé výživě, shlédl video o hormonální józe, která má lidem prospět v tělesných potížích. Tam jsem pravda nenašel nic, co bych neznal, ale líbí se mi jak se dají vydělat peníze. Sice jsou hlasy, že tyhle věci by měly být zadarmo, ale já si to nemyslím. Pokud chce člověk, něco opravdu kvalifikovaně učit, potřebuje prostor, mít čas, a studovat, opravdu tyhle věci studovat. Nemám na mysli ten náboženský rozměr, ale ten zdravotní. A většina ásán a dechových cvičení má skutečně příznivý zdravotní účinek. Tedy, pokud se to umí. Vždy je do začátku dobrý učitel, než začínat sám. Nakonec, šest let mě můj guru vedl.

Zjistil jsem také, že na rozdíl od iPhone, BlackBerry nemá problém se připojit přes Bluetooth k iMacu. Což mi umožnilo si z iMaca, kde mám asi 200GB muziky si nahrát trochu oblíbené muziky. Inu, člověk objevuje a objevuje. Pro někoho samozřejmost, pro mne objev, který mne zbavil starostí, jak zaplnit těch 16GB, co ten BB má na tyhle záležitosti. Tak zaplňuji.

Mohu pak v MHD nějaké slečně nabídnout sluchátko a cestou na skupinu, či do blázince si s ní poslouchat muziku. Jak jsem onehdy pozoroval proti mně sedící mládež, oni si takhle spolu poslouchali a zdálo se, že se mají rádi. Bylo je příjemné pozorovat. Slušelo jim to spolu. Inu, občas i v MHD lze zažít něco hezkého. Zadarmo. Jen se dívat. Otázkou je, zda by mou nabídku v mém věku nějaká dáma akceptovala. Třeba tohle.

Pořád čtu všechny ty odborníky, co si pořád dělají starosti, že se mladí nebudou umět seznamovat, že sociální sítě zabijí všechno hezké, ale jak se tak dívám kolem sebe, stále stejně ženy kradmo házejí očkem po možné oběti a stále vidím jak většina chlapů vůbec nechápe, o co jde. Ale jak říkám, ani jeden nemusí projít nějakým extra školením, stačí se jen dívat a pak vidí, co se děje.

Dokáži klidně celou hodinu, jak cestuji v pondělí odpoledne z Bohnic do Řeporyjí, sledovat lidi kolem sebe. Zajímavější než film. Realita je vždy mnohem pestřejší a mnohdy zábavnější, než umění. Tedy to, čemu se občas umění říká. Někdy pravda vypnu, raději se nedívám, tvářím se že nic nevidím. Jak kdy. Vždy mám se k čemu uchýlit. V iPadu mám poměrně slušnou knihovnu, muziky také dost.

Jo tyhle věci mi scházely v mém mládí. V šedesátých letech byl vrcholem transistorové rádio, se který se procházeli machři přitisknutým u ucha, pak se to lepšilo, v dobách, kdy začaly první kazetové magnetofony, později různé přehrávače. Dnes v mobilu, muziky a čtení, co hrdlo ráčí. Akorát se už mládež nevlní v rytmu bigbítu, nebo rokenrolu. Osobně si musím dávat pozor, abych při poslechu v MHD se nezačal příliš podupávat, nebo se nedej dobrý Bože vlnit v rytmu rokenrolu.

Zvyk je zvyk. Naposledy jsem něco podobného viděl asi u sedmnáctiletých holek, před dvaceti lety, ty měly rádio, to řvalo, ony šly a do rytmu se kývaly a nahlas zpívaly. Má tehdejší favoritka Markéta pravila: „Telata.” Byla o deset let starší než ony. Ale jak jsem ji tak sledoval, záviděla jim. Byl na ně hezký pohled. Na mladý holky, když se vlní do rytmu a zpívají, je vždycky hezký pohled.

Vraťme se k dnešku. Jsem zvědavý, jestli se OLAF prosadí a budeme si moci přečíst, jak jsou chlapci z toho sdružení, co slibuje, že bude líp, zcela nevinní. Přeci by nám premiér nelhal, to v téhle zemi skoro není zvykem. Ještě, že je tam ono skoro. Pak bych vypadal jako naiva. Inu, mají asi trochu přeci jen nahnáno, všichni ti nevinní účastníci, co podle presumpce neviny, se ještě ničeho zlého nedopustili. Tak uvidíme, jak všechno dopadne. Zatím je dobré se věnovat těm holkám, přeci jen vypadají lépe, než „pravdomluvní” poslanci a ministři.

V neděli se opět koná silvestrovský běh v areálu Bohnic. Osazenstvo pav.35 vyzývá zbytek světa. Trat je dlouhá 2800 metrů a kdo doběhne, nebo dojde první, na běhu se netrvá, dostane hodnotnou cenu z ruky předsedy terapeutické komunity. Zápis v neděli 31.12 v 9:30 v Zimní zahradě v Divadle za Plotem, start v 10:00 u hlavní budovy. Po obědě bude silvestrovský klub. Zahájení ve 13:00.

Tak kdo bude střízlivý, abstinuje a chce si třeba ještě dojít pro odznak za roční, pětiletou, desetiletou abstinenci, je vítán. Mám na mysli absolventy. Rodinní příslušníci jsou též vítáni. Pochopitelně i u nich se očekává, že budou střízliví. Celý program povedu já. Jako ostatně každoročně. Už po dvacáté čtvrté. Vynechal jsem jednou. Když jsem byl na Novém Zélandu. Jinak vždy. Jo jo.

A ještě něco málo pro pamětníky. Když bude ten Silvester.

Napsat komentář