až si jednou kleknu, ten mi dá…

S presidenty je to pro mne stejné jako se ženskými. Přicházejí, odcházejí, na začátku vzrůšo, na konci rozpačité úsměvy, pak vzpomínky vyblednou a zůstane pár fotek a jinak nic.

Nikdo není nenahraditelný. Ani ženská, ani president. Občas si člověk blbě vybere. Chvíli to zkouší zlepšit, a když to nejde, opustí ji, nebo ona jeho. S presidenty je to stejně snadné. Člověk ho přestane brát na vědomí, když mu nevyhovuje, občas pokrčí rameny, když plácá nesmysly a jinak si jeden každý hledí svého.

Vláda ani president k životu nejsou důležití. Stejně jako pro kmen Sanů není nijak důležitý náčelník. Nějakého mají, ale vědí, že antilopu uloví i bez náčelníka. A pokud uloví, pak se i nají. Stejně jako ženy Sanů, pokud nasbírají ovoce a kořínky, dají svým dětem najíst. I bez náčelníka.

Lidé zapomínají, že oni živí vládu a presidenta, nikoliv vláda a president je. Pokud se nepostaráme o ně, pak oni nemají šanci se jakkoliv postarat o nás. I bez vlády a presidenta umíme mezi sebou obchodovat a umíme se o sebe postarat. Umíme bez vlády něco vyrobit, něco prodat, něco dovézt. Mám spoustu kamarádů, co umí obchodovat s libovolnou cizinou. Uměli to dřív, než se nějaký president, nebo ministr o něco pokusil.

Taková je realita. Ti hoši a dívky, co si hrají na nepostradatelnou vládu v libovolné zemi, zapomínají, že pokud sedlák nevypěstuje, továrník, který na sebe vzal veškerá rizika nevyrobí a obchodník neprodá, tak oni tak se mohou leda choulit zimou v koutě na Hradě, či různých ministerstev a čekat, jestli jim kolemjedoucí pekař nedá housku, či kousek chleba.

Ano, ti co vyrábějí, pěstují, obchodují, směňují, ti živí tento stát. Ne vláda, nebo starosta. Tak se nám starají o obec, že nám v hlavním městě padají mosty, nebo jsou před spadnutím, rozbité silnice a k tomu kanceláře plné odborníků, co to zařídí. Inu, slibem nezarmoutíš. Takové „hospodáře” máme mezi sebou. Pokud bych tak hospodařil já, jdu po žebrotě. A všichni by se mi právem smáli.

Takže, presidenti a ženy přicházejí a odcházejí. U některých žen jsem si říkal: „Nejvíc si mi drahá prospěla, tím, že si mne opustila.” S presidenty, ministry jsem to měl podobně. Ale když zavřel obchodník obchod, kam jsem to měl blízko a měl dobré ceny, to už bylo znát.

Nebo, když jsem se toulal po světě a přišel do vsi, kde díky ministrům a jejich „mazaným rozhodnutím” nebyl ani krám ani hospoda a musel jsem třeba hlady jít o dost velký kus dál abych se najedl. To už mi krev pilo. Taková vláda, takový president, parlament jsou velmi drazí zadarmo. A mezi námi chlapy, co si budem povídat.

Ty ženský poskytují větší zábavu a naději na lepší časy. Přes veškerá komická čísla, co politici produkují. A že jich v tuhle dobu produkují. Včetně presidenta. Jo jo.

Napsat komentář