Andělé a Křováci

Včera odpoledne po práci, jsem vyrazil směrem Městská knihovna. Byl jsem

Včera odpoledne po práci, jsem vyrazil směrem Městská knihovna. Byl jsem
ji dlužen deset korun, co jsem měl zaplatit za zpoždění, neb knihy vracela
má láska a nemohla za mě zaplatit. Prý to nejde. Takže jsem musel já.

Zaplatil jsem, tím jsem spojil příjemný s užitečným. Mohl jsem si zase
půjčit knížky, tedy se věnovat něčemu zábavnému a tím pádem počkat na
Markétu, která se mnou měla rande, neb se chceme domluvit, co a jak dál s
filmem. Má hrát Jolanu ve filmu. Splnilo se mi obojí. Krásně jsme si v
pizzerii popovídali, přišla za mnou až do knihovny, takže jsem se nehledali
a dobře se v té pizzerii najedli.

Půjčil jsem si i knížky, mezi nimi i jednu se zajímavým názvem.
„Archanděl Michael, dynamický obhájce života.” Jsem na
archanděly. Mým oblíbeným je sv.archanděl Rafael, ochránce pocestných. Ale
i ostatní andělé mě zajímají, takže nebylo o čem moc dlouho přemýšlet.
Jinak nese podtitul: „Vhled do života andělů.”

Sborník má dost autorů, (nepsal ho jeden,) každý autor se dívá na anděly
z jiného úhlu. Ale hned první vhled, od kardinála Špidlíka mne zaujal. Píše
o jeho doprovodné úloze v okamžiku smrti člověka ve východní liturgii.
Cituji:

Doprovod anděla je tu ovšem spasitelný…na ikoně
posledního soudu drží v ruce váhu, na jednu misku se kladou dobré
skutky zemřelého, na druhou jeho poklesky. Šťastný člověk, když
jeho dobré převáží. Ale co když je těžší miska s chybami. Tu dobrý
archanděl položí svou pádnou ruku na dobrou stranu a tak s jeho
pomocí menší dobro zvítězí nad větším zlem..

Jo, tak nějak si představuji pomoc dobrého archanděla. Přimluvit se u té
soudné stolice a ochraňovat za života. Ano, i můj anděl strážný, ačkoliv
není v té hierarchii, zas až tolik vysoko, co archandělé, dělá co může v
můj prospěch. Občas se nadře.

Já na anděly tedy věřím. Jak na ty nebeské, tak na ty padlé,
co obcházejí kolem jak lev řvoucí a hledají, koho by sežrali, jak praví
sv.apoštol Petr. On tedy mluví o Ďáblu, ale to prý je padlý anděl.

Pak přišla má láska. Slíbila, že bude mlčet, nebude mluvit, nebude nic
na mě chtít. Slibem nezarmoutíš. Díval jsem se na YouTube na pořady ze
života Křováků, neboli Sanů a pak Abogirinců. Ti Křováci mě zaujali víc. Na
těch Abogirincech bylo vidět, že víc předvádějí folklor. Ale i tak to byla
skvělá zábava na sobotní večer. YouTube poskytne mnohé. Jen hledat.

Říkal jsem se i, že bych s nimi chtěl klidně půl roku žít. Za
předpokladu, že bych se s nimi alespoň trochu domluvil, abych se od nich
něco přiučil. Nemám na mysli takovou tu turistickou výpravu, kdy lidé
přijdou do vesnice, kde vše je na prodej, ale skutečně do komunity, která
žije se sběračským a loveckým způsobem života. I s těmi primitivními
nástroji. Snad bych ten způsob života vydržel. Snad.

Tam by se nadřeli, oba, jak ten můj anděl strážný i archanděl Rafael, co
je patronem cestujících. V těch dokumentech to není tak vidět, ale už jen
vzezřením ti lidé nevypadají, že se dosyta najedí a napijí každý den. A
každý den musí udělat docela dost, aby se najedli, napili. I když zas na
druhou stranu, jinou starost nemají. Ano, říká se, že ti lidé jsou šťastní,
ale zas na druhou stranu žít v poušti není nic tak jednoduchého. Romantiky
tam moc jeden neužije. Jenže to je právě to, co mne celoživotně baví.

Rád se pohybuji po cizích zemích, kde se pohybují minimálně turisté. Tam
je nejlépe vidět, jak lidé doopravdy žijí, jaké mají starosti, jak
přemýšlejí atd. Poušť Kalahari zřejmě není procházka po parku v Bohnicích.
No, jet tam jako turista se mi nechce, nechci se tvářit, že lituji, nebo
obdivuji ty chudáky, co jim vzali zem i kulturu, stejně jako způsob
života. To už jsem se raději vybavoval s Maory na Novém Zélandu. Byli
hrdí, civilizovaní a zároveň si pamatovali svou historii. Aspoň ti, se
kterými jsem mluvil. S jedním jsem jel stopem zpět do Aucklandu, dvě
hodiny.

Bělovlasý, cop až do pasu a vyprávěl mi historii svého lidu. Hezký
paradox. Starý Maor, moderní auto a vyprávění o starých časech
srozumitelnou angličtinou. No, tak jsem probral archanděly, Abogirince,
Křováky i Maory. Na jeden blog by to docela stačilo. Jo jo.