Aktivní a protivní

Tak jsem si pustil starý dobrý rokenrol v podání jedné z jeho největších hvězd Jerry Lee Lewise. Inu sousedi měli o zábavu postaráno. Mezitím jsem vařil lečo, tančil při rokenrolu a chatoval.

Tak jsem si pustil starý dobrý rokenrol v podání jedné z jeho největších hvězd Jerry Lee Lewise. Inu sousedi měli o zábavu postaráno. Mezitím jsem vařil lečo, tančil při rokenrolu a chatoval. Úplně jsem se u toho odvázal jako kdysi. Někdy na mě přijdou nostalgické vzpomínky a musím si pustit rokenrol. Rokenrol je na nostalgii úplně nejlepší. Vzpomínám na všechny holky co jsem při něm balil, poznal a pak bud ony opustily mne nebo já je, zmizely v hlubině času, ale dokud jsem na světě, jsou se mnou pořád mladé a krásné jako kdysi. A to je na tom nostalgickém krásné. Už zmizla bolest ze ztráty a vidím je pořád usměvavé a tančící v zakouřených sálech kam se uchylovaly bibgbítové kapely, které měly velmi obtížný život v té době, protože soudruzi seč stačili, tak zakazovali. Ale stejně nám tu muziku nevzali. Soudruzi skončili, muzika je tu pořád. Naštěstí.
Přišla dopoledne jedna známá. Má nějaké potíže s mužem. Trochu jsme to probírali, trochu poslouchali muziku, neměl jsem moc náladu dělat nějakou zvláštní terapii. Nakonec, pokud manžel má pocit, že se bude chovat jak s e chová, pak ať klidně si užije trochu mlčení. Konečně v takové situaci, kdy není nic dobrého a všechno slouží jen k manipulaci, tak mlčení ledabyle zabrání sporům o to kdo koho vytáčí. Jestliže mi někdo říká, že si není jistý jestli se mnou chce být, tak mu klidně řeknu. „Řekni až to budeš vědět. Do té doby si dělám svoje věci a ty si taky dělej svoje.” A vystaráno.
Tuhle strategii jsem velmi často používal s první manželkou, která měla tendenci, hlavně ze začátku mi po každé hádce vyhrožovat rozvodem. A nemluvila se mnou. Třeba týden. Dvakrát třikrát jsem se lekl, a pak jsem opáčil „Fajn, nejlepší nápad tenhle týden.” A šel jsem mezi lidi. Jednou to dokonce udělala. Nenapadlo mě tehdy nic lepšího, než jí říct, že tedy beru na vědomí rozvod a tedy se začínám chovat jako svobodný. Nijak jsem se nehodlal zlepšit. Tehdy mi tohle chování prošlo. Zrušila žádost. Konečně i soudce, který nás rozváděl měl dost rozumu a důvody nehodlal uznat jako dostatečné, klidně první stání odročil, než došlo na druhé manželka žádost stáhla.
Sice jsme se rozvedli po několika letech, ale myslím, že by to mělo naději, zachránit, kdybych si nezačal tehdy myslet, že když se nerozvedla poprvé, že už si mohu dovolit všechno. Také ztratila trpělivost. A moc to nechtělo, jenže mladická nerozvážnost a slečny to vše přispělo k rozvodu manželství, co se mohlo při troše vůle z mé strany zachránit. Inu pýcha zaslepuje, jak jsem se v životě mnohokrát ujistil. Zaslepuje a přináší jen bolest.
Tak jsem zvědavý jestli dokáže neagresivně mlčet a udělá sem tam nějaký vstřícný krok. To je docela nutné. Sice mlčím, čekám až budeš vědět jestli se mnou chceš být, ale nedělám nic pro to aby se vztah rozpadl. A v případě pokusu o smír to nevnímám jako tvoje dolejzání a nedám ti sežrat tvoji ochotu, tak aby sis to jó pamatoval a už příště nic takového neudělal.
Sežrat se to dává jen v případě, že si chci vyřídit účty a po tom hned se rozejít a nebo rozvést. To je celkem spolehlivý postup, jak rozvrátit i stabilní manželství nebo partnerský vztah. Všude mají lidi potíže a všechny ty nabádací příručky mají sice pravdu v tom, že je dobré to či ono, ale jak jsem kdysi ve Zvonokosech četl velmi mazanou větu, že pokud se manželé většinu života aspoň snášejí, tak je to hodně. Naprosto s touhle větou souhlasím. Dnes pod vlivem všech těch příruček na štěstí, časopisů kde se radí jak dosáhnout orgasmu a všeobecné pohody a láska bezmezná je zcela jasná samozřejmost s tímhle moudrým postojem asi moc velkou díru do světa terapie vztahu asi neudělám, leč se ho budu i nadále držet. A doporučovat.
Markétu mám rád a docela se snášíme, vypadá že ji zcela nevadí ani Linux nebo nedej Bože Unix, klidně sedí vyšívá, kouká na mě jak třískám do klávesnice a ladím systémy, občas se mě zeptá na něco z práce, ale to až v sobotu. V pátek mě nechává žít a klape to. Určitě by si mohla stěžovat, že bych jí mohl věnovat víc pozornosti, ale zatím ji má míra pozornosti stačí. Mě její taky. Tak by to mohlo vydržet. Snášíme se. Což je bezva. Navíc, co mě těší, že si oba umíme udělat zábavu jak spolu, tak sami. bez nějakých zvláštních svobodomyslných a tolerantností překypujících hesel.
Jestli jsem z něčeho celý život udivený, tak z takových těch „nadupaných jedinců”, co pořád dávají najevo svoji aktivitu a považují sami sebe za výjimečné a pořád se ujišťují, že že nestárnou, síly jim neubývají, zpívají na všech možných mejdanech o své volnosti a svobodě, na chatu v infu, nebo v památníčku mají plno moudrých hesel Akorát, když dojde na lámání chleba, tak kupodivu toho zas až tolik nestihnou. Kde nic tu nic. Nebo stihnou, nějaký čas z vypětím všech sil, pak se elegantně zhroutí a zaměstnají všechny kolem sebe. Jakmile někoho ve svém okolí podobného objevím, většinou se klidím z jeho dosahu.
Pokud zjistím, že dotyčný, dotyčná hledá někoho na svobodné toulky, život bez hranic a podobné, klidím se do bezpečí. A když k tomu ještě dodává nějaký duchovní rozměr, udělám vše abychom se nesetkali a neoblíbili si mě. On i ona. Zatím v každém případě kdy jsem to neudělal, jsem měl potíže. Protože mi to nedá abych jejich svobodomyslnost a touhu po dálkách neotestoval. O duchovnosti ani nemluvím. Dá se říci, že zatím to vždy byly jen pózy.A jakmile jsem jejich pózy odhalil, stal jsem se neoblíbeným v celé síle.
Pózy, které měly jen deklarovat, ale jinak jak říká Bible „Byly zváženy a shledány lehkými.” Slova ve větru.