Monthly Archives: Květen 2018

Nech si to projít palicí…

Vždycky na konci pracovního týdne mám nejradši, když si mohu dát naprostý pohov od všech psychoterapeutických aktivit, nemusím poslouchat žádné příběhy atd. Jsem rád, když mne někdy na ulici nebo v MHD zastaví bývalý klient. Přihlásí se, řekne jak se mu vede, že na mě vzpomíná nakonec v dobrém. Dobře se tyhle slova poslouchají, ale […]

Když je něco skoro

Počasí je krásné, až děsivě krásné, pokud člověk domyslí důsledky. Pořád čekám, kdy začne pršet. Chápu, že jsou lidé, co mají pocit, že takhle y mělo být pořád. Ono když je hezky, lépe se i žije. tedy aspoň takový mám pocit. Jistě, jsou země, kde dost dlouho neprší a lidé tam žijí, umí zacházet s […]

Všechno do času

Vyrazil jsem včera odpoledne na setkání bývalé výcvikové komunity. Nesešli jsme se všichni, neb jak zpíval kdysi Pavel Bobek. A když jsme si znovu dali sraz, měl leckdo z nás už šedý vlas a kdejaký ten idol ztratil zář. A leckdo z nás už začal pít a někdo měl už navždy klid a jiný už […]

Hraji si, hrajeme si

Byl to hezký večer včera. Májový. Přišla mě navštívit kmotřenka, budou ji dva měsíce a hráli jsme si na zkoušce, seč jsme mohli. Obojí bylo příjemné. Kmotřenka sladce spala a zkouška probíhala jak měla. Před sebou mám dva úkoly. Koupit nějaké hezké náušnice pro kmotřenku a dotáhnout ono Leporelo do nějakého koukatelného konce. První úkol […]

Ctnost, hřích, jak to rozlišit?

Čtu si jednoho taoistického mudrce. Jménem Mistr Zhuang. Už jsem se o něm zřejmě někdy zmiňoval, ale jsou lidé, o kterých se dá mluvit poměrně často. A necítím přitom nudu. Přiznám se, že nevím co přesně Tao znamená. Laozi, neboli Starý Mistr, sice říká, že Tao je nepojmenovatelné a nevysvětlitelné, leč už jsem našel několik […]

Socialistický feudalismus, nebo svobodná společnost?

Naučil jsem se jezdit do blázince tramvají číslo dvanáct. Tedy pokud mne má láska neveze autem. Je ta cesta o deset minut delší, ale zase na druhou stranu, víc vidím a mnohdy zažiji. Dnes jsem sledoval pohlednou dívku jak se maluje. Vydrželo jí to šlechtění z Barrandova až na Smíchov. Než vystoupila, pochválil jsem ji […]

Slizoun nebo hrdina

Díky České televizi jsem shlédl prastarý film z roku 1966: „Pohřeb v Berlíně” s Michaelem Cainem. Skvělý film. Bavil mě. Bavil mě právě tou starodávností. Říká se, že člověk miluje muziku, kterou miloval ve dvaceti, zřejmě tomu tak bude i s filmy. Vždy jsem měl rád ten suchý britský humor, kterým se dívají Britové na […]

Jít a žít

Někteří lidé, jak jsem si všiml mají potřebu provokovat. Oblečením, tvrzeními, uměním, náboženskými názory, vyvracením různých postojů atd. Prostě vším možným, co je tak napadne, většinou jen aby vzbudili pozornost. Aby upozornili na svou existenci. Což o to, nic není špatného na tom, když člověk čas od času zavolá: „Hej, tady jsem, všimněte si mě.” […]

Je to o pocitu kámo

Real postoupil, což mne potěšilo, divadelní zkouška proběhla docela v dobrém rozmaru. Většina herců už text umí, noví dost zapadli. Hosté, dvě možné herečky byly podle svého vyjádření vtaženy do děje. Což potěšilo. Nakonec, umění je tu proto, aby člověka jako jsem já těšilo. Smutku je na světě dost, tak aspoň za čas se jeden […]