Yearly Archives: 2017

Po kom ty děti sou?

Je časně zrána, spát se mi nechce. Chvíli koukám z okna do Prahy, mám docela slušný výhled. Pak si zase čtu, láduji do sebe meruňky. Teď si uvařím kafe. Nějak se nemůžu naučit říkat „káva.” Je mi tohle slovo takové vznešené. A ještě, co mě fakt bere, je , když mi někdo nabídne kávičku. Zní […]

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos. Díky internetu jsem snadno našel informace o závodu, začali mne zajímat i experti komentující přenosy jednotlivých etap. Poté jsem začal sledovat samotný způsob závodění a pochopil jsem, že […]

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky, policajty a vojáky proti vlastnímu lidu, když protestoval proti okupaci Československa. Pro většinu lidí je ten čas  roku 1969 „pravěk.” Pro mne jako […]

Plky o světě kaváren a putyk

Probudil jsem se a vzpomněl si na své ochotnické divadlo. Píši si pro něj své texty, které mi moji přátelé občas zahrají. Ochotnicky. Jediný cíl, který mám, je asi ten, že rád vyprávím své příběhy. Vyprávět příběhy je činnost zřejmě stejně stará jako je lidstvo. A stále stejně oblíbená. Od dětství jsem díky svému otci […]

Tak tedy přišel ten čas…

Zprávy ze světa i z domova většinou čtu zrána. Nikoliv večer. Má tohle chování své důvody. Jedním z nich je, že po kulturním zážitku večer lépe spím, než po přečtení zpráv. Takže ráno zprávy, pak trochu kultury, sportu, cvičení. Hned ten den jinak vypadá. Pravda, čas od času i o dovolené, nebo volnu se dostaví […]

Proto abych šel

Motto níže uvedené jsem nikde neopsal, nikde nečetl, jen jsem si ho vymyslel. V noční době, kdy jsem přemýšlel o tom, že už nějaký čas radost z pohybu nemám zas až takovou. Především z chůze, kterou jsem celoživotně měl. Motto chodce: Kam jdeš? Až tam. A co hledáš? Nic! A proč tedy jdeš? Proto abych […]

Protáhnout, uvolnit

Pomalu uvolňuji tělo. Tělo je zatuhlé po tahání vozíku. Jiný pohyb, jiná zátěž. Cítím jak mi chrupe v páteři. Takovéto příjemné chrupnutí a uvolnění. Pro tohle miluji ty pomalé uvolňovací techniky z Jógy, které už dlouhá léta cvičím. Cvičil jsem je i na pěších cestách, ale když je tělo v zápřahu, sice se uvolní, ale […]

Konec Jeníčku, už je vidět, že jsi kdysi byl chodec

Ukončil jsem putování dnes v poledne. Snědl v Katusicích něco jako oběd, polévku, hermelín a dva krajíce chleba, plus housku. Víc neměli. Jak se ukázalo, mé tušení, že ta chůze se zátěží moc nepůjde, se potvrdilo. Nemá smysl ujít dvacet km, abych druhý den, měl pocit, že se musím přemluvit a jít dál. A těšit […]

A měsíc na okně ten lhář…

Původně touhle dobou jsem měl ležet ve stanu, dívat se na měsíc, (ten vidím z okna) a snít sen o dálkách, kterými se budu opájet cestou do Jablonného v Podještědí. Měl, ale neležím, dálkami se neopájím, neříkám s básníkem: a měsíc na okně ten lhář… však ten kdo v lásce hledá jenom změnu, je ďáblův […]

Jedu a rvu se o křoví…

Rozhodl jsem se, že dnes vyrazím. Byt svěřím své lásce, duši Bohu a úspěch na cestě sv.Panně Marii, sv.Antonínovi a sv.archandělu Rafaelovi. Patronu putujících a vydám se poutí ke sv.Zdislavě do Jablonného v Podještědí. Už jsem tam nebyl 25 let. Tak pujdu do Čelákovic, kousek podle Labe do Mělníka a odtamtud do Jablonného. A pak […]