První dnešní zastávka na kafe, byla u obory s divokými prasaty, co se nachází cestou na Bernartice. Svůj k svému. Čistší a voňavější nebudu, než ry prasata.  Obora začíná  za Květovem.

Dorazil jsem do Mirovic, udělal jsem malou desetikilometrovou zacházku. Nikdy jsem tu nebyl. Dojím tu „úžasnou“ klobásu.

Jeden den nenapíši blog a už se ozývají hlasy, co že se děje? Neděje se nic. Prostě pršelo, neměl jsem náladu se rozepisovat.

Prší jen se leje, nězatváraj milá dvere. Milá má, duša má nězatváraj pred náma. sem si zpíval dnes ve stanu, když lilo až se zelenalo. Nebral sem to tak tragicky.

Tedy mám den, asi sem ráno stoupl na bludný kořen. Ušel jsem devatenáct kilometrů, posunul se o jedenáct kilometrů kupředu. Dvakrát jsem „instiktivně“ zvolil směr a „vydělal“ sem osm kilometrů.

Probudil jsem se odpočinutý a včas, abych dorazil po hodine chůze do vsi,  kde je místní krám a hospoda v jednom. Teda hospodě říkají tomu altánu na zahradě.

Ušel jsem dnes jen pár kilometrů, když jsem předtim ještě poseděl pod střechou klubovny na hřišti v Koutě na Šumavě. Ted si vařim

Potkal sem se včera odpoledne díky vzkazu na Fb se svou čtenářkou a kamarádkou své bývalé favoritky Rity ve Kdyni. Bydlí tady na Domažlicku projevila přání se setkat. Měl jsem radost.

Dorazil jsem do Kdyně, počasí je patřičně svinský. Dvakrát jsem čuměl v čekárně než se ta čina přežene.

Sedím ve stínu před Lidlem v Klatovech. Dojedl jsem koblihy a banány, abych trochu doplnil ten oběd, co jsem si dal v hospodě. Jak cestuji, jsem stále hladový.