Štěstí se neděje. Štěstí se musí udělat.
(V.E. Frankl)

Rozzuřil jsem se na Českou televizi.

Odpadla mi dnes v blázinci jóga. Přihlásil se minimální počet pacientů a navíc jeden přišel pozdě, takže jsem ji zrušil. Místo toho jsem odpočíval a vzpomínal na cestu na Gibraltar.

Cítím potřebu se vrátit ke komentáři Marcela, který se mnou polemizuje o tom, že se domnívám, že u nás za všechno mohou komunisti. Zřejmě má na mysli tyhle věty.

Ptala se mě Jana, která je přítelkyní jak mou, tak Markéty z jakého důvodu si na mě ona Eva činí nárok, když vlastně moji pomoc odmítla.

Nijak mě neudivuje diskuse kolem mých blogů týkající se asertivního chování, protože jestli úzkostní lidé něco vnímají jako agresivní útočné chování, pak je tím chováním asertivita.

Není nad komentované blogy. Jednoduše téma se nabídne zcela samo. Pisatel/pisatelka píšící pod přezdívkou „Čondromrcholec” přesně ukazuje, co znamenají slova manipulace za pomoci hodnocení.

Je pátek a Markéta spí. Díval jsem se na film, který jsem si koupil. Čínskou pohádku. Nebyl to nijak zvlášť únavný týden,ale i tak mám toho nějak dost.

Napsala mi jedna manželka, která ke mě chodila krátce do skupiny. Přestala. I to se stává. Považuji její ukončení za omyl.